Aktuality 2012

Soustředění Chorvatsko – sobota

ikona_chorvatsko

24.3.2012 sice to nebude report ze závodu, ale když už Čufa nemá FB, tak jsem se rozhodl ho informovat o průběhu soustředění v Chorvatsku touto cestou :-). Stejně jako pro mě to mělo být i jeho první soustředění na kole. Bohužel okolnosti mu nedovolily odjet. Nakonec jsem tedy vyrazil do Chorvatska s kluky z AD Cyklo a dvěma DR.A.CY(ky). Celkově „skupinka“ 10-ti lidí. V pátek večer odjezd z Přerova byl bez problémů. Bohužel už cestou jsem cítil nějaké škrábání v krku, které se po příjezdu ještě umocnilo po nastěhování se do studeného apartmánu. Musím uznat, že ubytování je sice luxus, ale vytápět se dá jen klimajednotkou v jedné místnosti. No, po zimnici pod dvěmi dekami jsem nasadil chemii (neměl jsem v úmyslu odjíždět z Chorvatska s najetou „0“), abych se z toho případně dostal co nejdřív. Takže za sobotu jsem si mohl napsat „0“. Ostatní si dali zaváděcí trénink 80km. Neděle: ráno jsem se cítil lépe, tak jsem vyrazil na společný trénink. Ostatní měli v plánu cca 100km (nějak to neodhadli a zvrhlo se jim to ve 125 🙂 ), ale já se nechtěl zničit hned první den, takže jsem to po 40km otočil a valil sem po stejné trase zpět. Bohužel na 50km mě chytla menší bouřka, takže jsem sice moc nezmokl, ale část zpáteční cesty jsem dojížděl za mokra. Pondělí: zdraví se pomalu lepší, takže jsem měl v plánu 100km. Ostatní měli v úmyslu cca 130 (bohužel pro ostatní dělal plán trasy opět Alda, takže najeli 147km 🙂 ). Zopakoval jsem tedy „scénář“ z neděle a točil jsem se na trase po 50km a druhou půlku jsem se vracel opět sám. Počasí už bylo o dost lepší (azůro), ale protože se jelo po pobřeží, tak vanul chladnější vítr od moře. Nakonec jsem využil zpáteční cesty k pár zastávkách a udělal si nějaké fotky :-). Úterý: zdravotně to sice nebylo pořád ono (stále mě držela rýma), ale jinak se na kole cítím fajn. Ostatní měli v plánu kompenzák cca 60km, takže jsem se těšil, že poprvé absolvuji ve skupině celý trénink. Bohužel i trasu „kompenzáku“ plánoval stejný člověk jako trasy předešlé, takže realita byla opět jiná (samozřejmě to není úmysl, ale v mapě se to špatně odhaduje :-)). Po trase byl plánovaný výjezd a zástavka na Motovun, kde jsme se příjemně občerstvili (viz foto 🙂 ) a pokračovali jsme po okruhu. Zhruba na 50km jsme zjistili, že „zkratka“ je slepá silnice a tím se nám vyjížďka protáhla na 90km. Středa: nějak se mi vrátila rýma, takže jsem si dal den volna a pokusil jsem se nějak „vyležet“, abych mohl ve čtvrtek absolvovat trochu delší trénink. Po úterní „oslavě“ Alešových narozenin, která se odehrávala v našem apartmánu jsem volný čas využil i ke zkulturnění naší skromné 😛 kuchyně, takže jsem ji mohl nafotit (jinak jsem to měl v plánu až před odjezdem 🙂 ). Abych se nakonec neválel jen doma, tak jsem se projel na kole aspoň po pobřeží a udělal pár fotek. Čtvrtek: ráno rýma ještě trochu zlobí, ale to, co bych doma vyležel, si tady dovolit nemůžu (snad mi mé tělo odpustí 🙂 ). Fyzicky se jinak cítím v maximální pohodě, jen mi prostě pořád něco teče z nosu :-/. No co, kluci mají v plánu vyrazit směr Pula, takže jsem se přidal. Na 180km jsem si netroufal, takže moje strategie byla taková, že jako obvykle po nějakých 70km otočím a pojedu zpět buď po stejné trase bo dám nějaký okruh. Během cesty se mi to ale nějak rozleželo v hlavě a řekl jsem si, že jestli se mám někdy hecnout, tak je to dnes :-). V 9tii členném balíku jsem se jako lichý schovával na konci, takže síly se daly bez problémů pošetřit a věděl jsem, že když budu mít dost jídla a pítí, neměl by být skoro žádný problém přežít. Obavu jsem měl jen o můj nevyježděný zadek (nakonec jsem trpěl nejméně, když tu mám nasezeno nejméně kilometrů a tudíž nejméně odřenin 🙂 ). Do Puly jsem tedy dojel bez problémů. U kolosea jsme hodili foto a po cca 30min hledání zbytku pelotonu jsme vyrazili zpět směr Umag. Zpáteční cesta utíkala rychleji, protože se jelo s větrem. Zhruba 30km před „domovem“ jsme zastavili u jedné hospůdky na vodu. No na koho to tady člověk nenarazí, když je jen 700km od domova. Na zahrádce se slunili olomoučáci a popíjeli kafičko :-). Hold kdo umí, ten umí a kdo neumí musí „bušit“ :-). Na závěr už příkládám jen odkaz na záznam z Garmina, podle něhož jsme natočili cca 175km, ale schází tam pojížďky po Pule, takže za čtvrtek si píši pro mě rekordních 180km (zatím jsem v jeden den ujel nejvíce 125km a to už je hodně vousatý „rekord“ 🙂 ) Pátek: po včerejším delším výletě jsem se spokojil s výletem kratším (jsem skromný kluk a hlavně nejsem blázen 🙂 ). Mí spolubydlící měli sice v plánu 200km, ale já si ráno byl klusnout kratší běh, takže jsem se přidal ke skupině s cílovou kilometráží 100km. Ve 13h jsme vyjížděli směr hrad Buzet. Po včerejšku se mi šlapalo překvapivě dobře. Cesta tam byla většinou s větrem, tak jsem zase blbnul a fotil (točil). Po menším občerstvení pod hradem jsme se vraceli po trochu jiné trase, přes jeden „menší“ výjezd. Když už se mi jelo dobře, tak jsem to vyjel trochu svižněji (no hold tu mám najeto zhruba polovinu co ostatní 🙂 ). Na vrcholu jsem si vyfotil tu „šněrovačku“ a v pohodovém tempu jsme dojeli zpět do Umagu. Koho to zajímá, tak  tady je záznam z Garmina. Sobota: dnes jsem měl v plánu už něco kratšího, takže sem nevyrážel dopoledne s ostatními, ale až někdy kolem oběda. Jak už jsem psal níže v diskuzi, tak se mi odjezd trochu zkomplikoval prasklým lankem od přehazky (co by za to jiní dali, kdyby jim prasklo lanko v garáži před odjezdem 🙂 ). Naštěstí bylo ve městě ještě otevřeno, takže jsem sehnal lanko za 2e. Hodinku na to jsem konečně mohl vyrazit. Pavel N. tady něco básnil o Vižinadě, tak sem si řekl, že zajedu omrknout ten zázrak :-). Cesta tam byla proti větru a protože sem se trochu šetřil na kopec, tak to moc neubíhalo. Samotný kopec nebyl žádná divočina. Délka cca 5,5km, sem tam vyfrézované úseky (Chorvatská specialita) a sem tam vítr do držky :-). Nahoře sem udělal pár fotek, zbaštil tyčinku, oblekl návleky a valil dolů. Abych se nevracel opět úplně po stejné trase, tak sem to vzal po opraveném úseku silnice směr Novigrad, kde mi krásně fouklo do zad a na rovince to pěkně svištělo. Další část trasy už se opět trochu vlnila, takže to aspoň nebyla nuda. Posledních 10km jsem si dal skoro v závodním tempu (Hulínská časovka se blíží) a zdá se, že mi tu ten týden něco dal :-). Záznam dneška z Garmina. Protože zítra už na kolo nejdu (max krátký klus, ale spíš nic 🙂 ), tak si dovolím krátké resume. Od neděle do soboty, tedy za 7 dní (jeden den volna) jsem najezdil 610km za 21h 50min. Mám tady z chlapů naježděno jednoznačně nejméně, ale snad mi to na ty moje mini závody bude pro začátek stačit :-). Abych tady nepsal jen o ježdění na kole, tak tento nezáživný text uzavřu poděkováním Pavlu Pokovi, za příkladné kuchtění po celý týden. Sice jsem díky němu měl tu čest pozřít to nejostřejší jídlo v životě (kdo ví jak „miluju“ ostrá a kořeněná jídla, tak se teď směje :-), já se tenkrát teda nesmál), ale když je hlad a nechce si to u něj člověk rozházet hned první den, tak prostě musí :-P:-D. Během týdne nám Pavel navařil (podotýkám, že kuchtil skoro vždy po tréninku, takže třeba po pátečních 200km dělal ty stejky 🙂 ): gulášovka (peklo!), Lasagně (super!), gulášovka 2 (už jsem snědl bez keců 🙂 ), zeleninový salát s krůtím masem, vepřové stejky s okem a opékaným bramborem, no a dnes to byl špíz s přílohou dle toho, co zbylo :-). Když jsem odjížděl na soustředko, tak jsem měl dva cíle. Najezdit co nejvíc kilometrů a pak pokud možno neshodit na váze. Díky Pavlovi se mi možná povedlo i to druhé, protože tolik masa jsem za týden nikdy nesnědl :-). No, fotky nakonec řeknou, víc než moje popisování :-).


{gallery}chorvatsko2012{/gallery} Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE Naše nová hračka do teamu. Už na začátku sezóny jsme avizovali, že na příští sezónu plánujeme vylepšit naše foto vybavení, protože obyčejný kompakt není na focení takto dynamického sportu úplně vhodný. Pořád jsme se utěšovali tím, že jsou pořád lepší nějaké fotky než žádné, takže jsme s upgradem nespěchali. Bohužel zvrat do našich plánů vnesl můj školní výlet po Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Na jedné z vycházek po Sarajevu mi přímo na ulici ukradli našeho mladého kompakta Canon ps 1100 is. Na základě toho jsme se rozhodli už neutrácet peníze za kompakt (na případné momentky nám snad poslouží mobily), ale vše investovat do digitální zrcadlovky. S výběrem a doporučením nám pomohla naše kamarádka a fotografka v jedné osobě Hanka Pauchová. Volba padla na sice již výběhový, ale osvědčený model Nikon D90, na který jsme v Bohemce dostali velmi lákavou slevu. Samozřejmě je nám jasné, že kvalitní fotoaparát ještě nezaručuje kvalitní fotky, ale snad se nám s přibývajícími zkušenostmi podaří zveřejňovat kvalitní fotogalerie ze závodů 🙂

Podobné články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Back to top button
X