Po TT v Hulíně, zrovna v tu nejnevhodnější dobu, mě opět začalo trošku víc zlobit mé chronické onemocnění. Roman mi ubral na tréninzích, což částečně eliminovalo mou ztrátu energie, ale i přesto, jsem se zrovna necítil dvakrát komfortně. Každopádně, tato sezóna si žádá důstojné zakončení, a s Romanovým heslem: Když to nepůjde tak ubereš, když to půjde tak přidáš, jsme vyrazili do Puly. Cesta, s pravděpodobně rozhrkaným tlumičem proběhla za doprovodu neustálého klepání dobře, a tak nás přivítala slunečná Pula. Joooo, kdybych to jen tušil…:-) Registrace a předzávodní posezení proběhlo výborně, částečně zapomínám na své problémy a s nic moc předpovědí na neděli se snažím usnout.
Když se mi to konečně podaří, tak se ozvala taková rána, že mám pocit, jakoby ten blesk práskl hned někde vedle. A další. Kurňa, to bylo blízko! Super, určitě to luplo do mého Shiva a já zítra nikam nemusím. Jen nevím, jak vysvětlím Kruťákovi, kam se poděly ty jeho výplety. Prásk, prásk, ty vogo, tak to mi nezbyly snad ani ty pedály. A když se podívám na moře přes tu bouřku, tak lituji, že nesurfuji. Jsou dvě ráno a já postupně odepisuji celý depo a vše okolo. Nad ránem bouřka ustala a my se probouzíme do celkem pohodového rána.
Po snídani vyrážíme směrem start. Mám to pár minut chůze, tak no stres. V žabkách a neoprenu mířím vstříc poslednímu závodu sezóny. Velmi vydařené sezóny! Depo stojí, Shiv je tam kde má být, pytle též, už se na nic nevymluvím. Ne že bych chtěl, spíš se těším a věřím, že tělo vydrží. Zouvám si mé krásné speedo žabky a chci se rozplavat. No, už mě do vody nepustili, a tak přelézám hrazení a stavím se do rolling startu. 15min do startu a já se peču v gumě. A navíc mi někdo očoroval žabky. Sundáš a už nemáš. 🙂
Start. Vyrážíme po čtyřech, přede mnou je tak 200 závodníků. Silně pochybuji, že jsou rychlejší než já, ale co už teď. Přesně. Stahuji jednoho za druhým a jsem zhruba na sedmi stech metrech, když si všimnu, že desítky atletů plavou opět mimo bójky, zkracují si trať a rozhodčí nic. První co mě napadlo tak bylo, že kvůli nim zruší plavání! Do prd…., tak to ne. Zamířím k loďce s rozhodčími a naštvaně na ně volám, co to jako má znamenat? Odpověď zněla: go swim. No tak to mě nasr….! Už se neudržím a k otázkám co to znamená, proč to neřeší a ať okamžitě zakročí, cedím něco sprostýho. Odpověď zněla: go swim! Tak to už je na mě moc. Z huby mi letí stovky fucků , cretínů a horoucích hellů a … go swim. 🙂 Pěkně jsem se rozhodil a prd z toho. Na vlnách, mimochodem byly dost hustý, naštvanosti a s minimálně ztracenou minutou lezu z vody. No, tak to mě Roman Krutina moc nepochválí. V depu se to snažím vysvětlit Jiti za plotem, ale její ječák, MAKEJ,MAKEJ, mě dokonale probral. On by totiž dokázal vzbudil i mrtvýho.
Profil kola v Pule mi moc nesedí. Nejsou tam velký kopce, ale je to hodně nahoru a dolu, takový ty brdky, kdy fičíš a stojíš, fičíš a stojíš. Stále řadíš, technické pasáže v úzkých uličkách, občas nic moc asfalt. Musím vydržet do 40cátýho km, pak už to bude jednodušší. Snažím se závodit, ale hlava stávkuje. Ne že bych nemohl, ale chybí mi ta jiskra, co by mě nastartovala a dala zapomenout na plavání. Začíná pršet a vytoužená jiskra exploduje. Něco jsem ztratil, čert to vem, závodím! Přichází část která mi dovolí uplatnit má kila a já si začínám brát ztracené pozice zpět. Bohužel ne však na dlouho. Přichází taková průtrž mračen, co jsem na kole ještě nezažil. Zpomalilo nás to všechny, některé míň, některé víc. Mě víc. Měl jsem to blbec čekat a ty galdy tak nefoukat. A když se to přede mnou během 10ti km dvakrát položilo a já to minul fakt jen těsně, pohřbil jsem na kole naděje na top 10 v kategorii. A stejně, co bych dělal v Tennessee, country sice poslouchám, ale počkám si raději až bude MS někde v zajímavější lokalitě.:-)
Běh mi Roman naplánoval na celkem fofr, to ale netušil, že oproti loňskému roku pozmění trať. První km za 4:12 celkem v pohodě, to by mohlo jít to zprůměrovat ve finále na 4:30/km. A pak to přišlo, brdek dlouhej tak 50m, ale tak 10%. Tady jsem pochopil, proč chce po mě Roman, abych zhubnul. Cupitám jak Harapes a proklínám svých 88kg! Vidíš, kdybys nežral, říkám si, už bys byl nahoře. Romane, Jiťo, slibuji, že příští rok fakt zhubnu! Do centra Puly je to zhruba 12km a podobných stoupání mě ještě pár čeká. A na každém přehodnocuji svou budoucí váhu. V Pule jsem se zastavil u čísla 75kg. Pěkná blbost, ale v těch brdcích naslibujete cokoliv. 🙂 Kochám se Pulou a v tom čvách, asi lokální mrak. Ale takovej, že během 5min je na pár místech 15 čísel vody. Do prčic, já když běžím tak moc nezdvíhám kolena. Pokud tak poběžím dál, tak si naryju hubu, jak zakopnu o vodu. Zavzpomínám na běžeckou abecedu a ladnými skoky s koleny u brady překonávám potoky vody. A v tom zase. Prásk. Tak to bylo opět blízko. Já jsem na volným prostranství, v potocích vody, vodič….. Ještě to jednou prdne tak blízko a budu muset vyměnit spodek kombinézy. Asi mě tam nahoře někdo slyšel, protože jedinej šílenej zvuk co jsem pak už slyšel, byla jen Jituščina vuvuzela a její ječivej hlas v cílové rovince.
Podtrženo, sečteno, kvalitní zakončení velmi vydařené sezóny 2016. A nebýt toho počasí, tak si myslím, že je Pula moc pěkný závod. Není to sice ta Helmutská preciznost, přesto si zaslouží můj dík.
Tak jak si ho plnou měrou zaslouží v prvé řadě můj trenér Roman Krutina, společně s mou ženou Jiťou. Je to neskutečná dvojka, je v nich obrovská síla, bojovnost, pohoda, motivace a trpělivost. Ti dva mě postavili na nohy a znovu mě naučili mít rád triatlon. I když bolí. A v neposlední řadě patří dík i partě ze Zapra. Je fajn mít kolem sebe takovou partičku lidí. Už se na vás těším v UT a ČT. 🙂
A s heslem: KDYŽ TO NEPŮJDE TAK UBEREŠ, KDYŽ TO PŮJDE TAK PŘIDÁŠ, se už těším na další závody v r.2017 Výsledky a odkazy na fotky jsou tady
{gallery}pula2016{/gallery}
