Než začnu popisovat Hulínskou misi, musím vzpomenout historku, co se odehrála po závodě. Ještě je třeba dodat, že poslední tři týdny se odehrávaly ve vražedném tréninkovém tempu a já sotva pletl nohama. Takže, napsal mi po závodě trenér Roman Krutina zprávu tohoto znění. Tak co, jak si dopadl? Dobrý? Měl bys být odpočatý!!
Tak to mě dostal. To měl si být odpočatý v řeči trenérů znamená, že jsem měl v pátek volno :-). Ale nějak se zapomněl zmínit, co jsem absolvoval a to jsem ještě netušil, co absolvovat budu. Nicméně, mám toho člověka rád, za jeho optimismus, za podporu, za profesionalitu a hlavně za to, že vám neustále naslouchá. A pokud to má někdo dotáhnou daleko v trénování, tak věřím, že to bude právě Roman.
Hulínský olympijský triatlon byla plánovaná mise na vyzkoušení tempa před IM v Pule. A snad i spravení si chuti po ,,rovině“ v Morkovicích. V Hulíně se mi závodit líbí moc, tak jsem v sobotu ráno vyrazil. Pozdravil jsem se s oddílovými kolegy ze Zapra, panem Čufou, Markem, dovolenkářem Zdeňou a začal chystat stroj. Bylo vidět, že Hulín táhne, spousta týmů zde byla ve velmi silném složení. Včetně triatlonových bardů Jardy Hýzla, Martina Kňávy a mladého rychlíka Davida Jílka. A jak se ukázalo později, ještě musím hodně potrénovat, abych jim stačil. Jestli vůbec.
Startuji v první rozplavbě a očima hledám, koho si chytím na kole, až mě bude předjíždět. Start je po 15 vteřinách, já skáču do vody jako osmý. Opět jsem si zapomněl zapnout stopky, tak chvilku ve vodě vypadám divně. Tak nějak bez rukou. Zhruba okolo osmé stovky jsem se ztratil v počítání, ale na břehu to funguje skvěle. Poslední stovka a já lezu z vody s čistým časem 20:06. Do prčic, zas to nevyšlo. Budu muset zlepšit plavání! Při přeběhu do depa ještě stačím říct J.Hýzlovi, že se v gumě uvaří, když v to slyším známý hlas.,, Kurňa pohni trošku a neflákej se. Makej, makej, nejsi na dovolené.“! Aaaa, dorazil druhý trenér, má žena Jiťa. A je to v tahu, musím zabrat. Jsou totiž s Kruťákem jedna ruka v nápadu jak mě zabít. 🙂
Sedám na kolo a mířím směrem na Otrokovice. Po otočce hledám hned někoho za sebou, ale nikde nikdo. Až zpět na hlavní potkávám parťáka Benjiho, s někým ve dvojičce. Hmm, to nevypadá se mnou zle. Za nimi chvilku díra a pak už se to začíná trousit. V Záhlinicích točím zpět do Otrokovic, poslední otočka a pádím zpět do Hulína. Hrubým odhadem mám rezervu 2-3min před Benjim. V Hulíně stupňuji tempo, mám strach se otočit, kde jsou. Tak snad nedopadnu jak na Tour, že mne dojedou těsně před cílem? Nedojeli. Užívám si pár minut slávy, nazouvám tenisky a vybíhám z depa. Tady potkávám Benjiho dvojičku. Tak to bude plus mínus minuta a půl. Je jasný, že to neudržím, ale i tak jsem zatím spokojený se svým výkonem.
Běh rozbíhám někde kolem 4:05/km, uvidím, jak dlouho jsem schopen to vydržet. Do čtvrtého km. Ve třetím okruhu lehce zvolňuji, ale Benji stále nikde. Někde z dálky slyším známý hlas, jak na mne volá, že prý běžím dobře. No, viděl jsem se později na videu, a jak říká můj trenér, jsem takový běžící buldozer. 🙂 Před koncem čtvrtého okruhu to už nevydržím a volám na Benjiho dceru, ať mu vyřídí, že má pohnout. Jak kdyby mě slyšel, a v posledním okruhu mě předbíhá. Chytit, nechytit? Pokud nechci skončit na jipce, tak nechytit a svým tempem dobíhám do cíle. Výsledné průměrné tempo 4:11/km je víc než jsem čekal. Ale dalších 11km by tak určitě nešlo.
Dneska jsem si hulínský řízek zasloužil plnou měrou a tak se i stalo. Opět chutnal výborně! Navíc k tomu přidejte parádní prostředí hulínského koupaliště, skvělou práci organizátorů a vyjde vám závod, na který se budete rádi vracet. Já ale musel spěchat do práce, tak jsem opustil koupaliště dřív než bych chtěl.
Jako reprezentativní složku jsem tam zanechal druhého trenéra, Jiťu. A jak je vidno na fotkách, zhostila se toho excelentně. Tak opět příště, po IM Pula. 🙂
Výsledky a odkazy na fotky jsou tady
{gallery}hulinskytt2016{/gallery}
