Benji napsal: V pátek jsme se sešli s Mirou na místě činu, abychom se zaprezentovali a domluvili strategii a dopravu na sobotu. Pozdravili jsme se se Zdeňou, Pecou a Verunkou a pádili jsme k domovu nachystat věci na závod. V sobotu ráno dorazil Mira ve smluvený čas, napakovali jsme auto a hurá směr Otrokovice. Při příjezdu v 5:30 jsme zjistili, že jedeme trochu pozdě a není kde zaparkovat. Trochu jsme pojedli a šli se pozdravit s Baťou, Frantou a Prackou. Zabalili jsme věci a vyrazili do depa. Při cestě k autu jsme se stačili potetovat letošní novinkou v podobě nalepovacího čísla. U auta jsem zjistil, že nemám v depu ponožky a letěl jsem zpátky. V depu jsem zjistil, že mám povolené sedlo a tak rychle do auta pro imbus. Při oblékání neoprénu jsem zjistil, že mám něco navíc, číslo se dá sice schovat pod neoprén, ale mám ho raději v depu. Před vstupem do vody jsem si plácnul s Víťou, který si přivstal, aby nás povzbudil. Do vody jsem vlezl 3 minuty před startem vyzkoušel pár temp, napustil vodu do gumy a čekal na startovní výstřel. Jakmile zazněl, tak hop do vody směr první bójka, asi po 100 metrech přišla nečekaná kick-boxerská vložka v podobě kopance do brýlí, které se začali plnit krví. Ve zbytku plavecké části jsem se vůbec necítil dobře, protože jsem kličkoval jako zajíc, nejspíš by mi nepomohla ani čára pode mnou. Na konci druhého okruhu jsem začal předplavávat první prsaře. Při druhém přeběhu jsem skoukl garmina a čas 40:20 mě příjemně překvapil. Celkový plavecký čas 1:01:09 byl nad očekávání. Garmin naměřil stejně jako vloni 3700 m. Zlepšení o 2:56 min.. V depu jsem se trochu zadrhl s oblékáním Zapráckého dresu a už jsem se těšil na cyklistickou část. Při nasedání na kolo jsem zjistil, že sedlo není dotaženo úplně na 100 % a celou cyklistickou část jsem si ho musel posunovat dopředu a hlídat, jestli se nepovoluje. Při cestě na obrátku jsem si prohlédl lepší závodníky, jak jim to šlape. Po obrátce jsem se pozdravil s Mirou a začal jsem předjíždět první závoďáky. První dvě kola jsem odjel průměrem nad 36km/h a tréninkovém efektu 3,2. Ve třetím kole jsem začal pociťovat menší větříky, ale ne jako přírodní živel. Třetí kolo jsem zajel o něco pomaleji, ale pořád se mi jelo super. V posledním kole jsem si hlídal tempo, pozdravil Aldu s Bláňou, kteří nás přijeli povzbudit na obrátku do Tlumačova a ujížděl do depa. Čas cyklistiky 5:05:48 byl docela slušný a tréninkový efekt 3,5 prozradil, že jsem se trošku šetřil, ale rozhoduje se přece až v běhu. Zlepšení o 4:51 min. stačilo na průběžné 36. místo. Druhé depo proběhlo bez problémů. Po vyběhnutí jsem se seběhl s Radimem Pokorným a vypadalo to, že bychom mohli běžet společně. První kilometr za 4:35 byl podle plánu. V průběhu druhého kilometru se ozval žaludek a střeva. Byla to moje první podobná zkušenost. Začal jsem počítat každý krok a věřil, že to přejde. Na občerstvovačkách jsem zkusil vše, co měli, ale ani pivko nepomohlo. Začal jsem trpět a pomalu přestal věřit v dobrý výsledek. Vlivem velkého vedra byli i další účastníci nuceni přecházet do chůze. Po dvou nucených zastávkách ve křoví bylo po závodě. V posledním kole jsem se pozdravil s ikonou tohoto sportu Petrem Vabrouškem a s tréninkovým parťákem Mirou a přibližoval se k cíli. Maratonský čas 3:41:38 byl velkým zklamáním. Zhoršení o 4:41 min. Tréninkový efekt běhu 3,5 mi ukázal, že jsem měl na mnohem lepší čas, ale bohužel to nesedlo. Výsledný čas 9:53:01 stačil na celkové 36. místo a v kategorii na 10. pozici. Celkově jsem se zlepšil o 3:37 min. Bohužel se budu muset asi příští rok zase zúčastnit, protože jsem neprodal to, na co jsem měl. Pro úplnost musím dodat výsledky oddílových parťáků, Mira čas 10:17:59, celkově na 54. místě, v kategorii 18. místo; Baťa čas 13:02:48, celkově 234. místo, v kategorii 31. místo. Na závěr bych chtěl poděkovat všem, co nás přišli podpořit a povzbuzovat, mým třem holkám, které mě celý den tlačily do cíle a po dokončení říkaly, že příště to bude určitě lepší. Díky patří i našemu plaveckému trenérovi a oddílovému parťákovi Pavlíku Novákovi za plavecké tréninky, protože zlepšení v plavání jsem opravdu nečekal. Závod očíma Miry: Letošní Moraviaman byl z mého pohledu jako na houpačce. Po startu plavání jsem se nikam nehnal a plaval si svoje tempo, dýchal na tři tempa a snažil se krotit techniku. Pár kopanců taky padlo, ale to už k tomu patří. Z vody lezu v čase 1:08:52, zlepšení o 5 minut (dobrá práce trenéra), přestávám se koupat a začínám asi už plavat, bylo už na čase. Na kole je plán jet každý ze čtyř okruhů v čase kolem 1:15, což se z počátku daří. Na 60 km se však ozve od zadního kole nepopulární zvuk s-s-s…. Tak musím zastavit a podívat, co se stalo. Při otáčením zadního kola a hledání díry zvuk ustal, tufo tmel zafungoval. Nějaký luft v plášťovce zůstal, tak nasedám, jedu a doufám, že to bude držet. Vydrželo, ale ráno jsem foukal na 10 bar a po závodě tam zůstalo 3,5 bar. Kolo nakonec zajíždím v čase 5:15:37, to je o 37 s rychlejší než vloni, ale 120 km na poloprázdném zadním kole si ještě vybere svou daň. Na začátku běhu se cítím výborně a tempo kolem 4:40 min/km musím krotit. Na 7. km přicházejí naprosto nečekané a velice intenzivní křeče pod žebra. Jsem rád, že se nějak dobelhám na občerstvovačku a dávám se trochu dohromady. Představa, že mám křeče už tak brzo, mne fakt se*e. Do 13. km je to fakt děsný, nohy by mohly, ale urputná bolest pod žebry nepolevuje. Už se ani nedívám na hodinky, je to asi v háji. Po 15 km však bolest odeznívá, asi po tom pivu a znovu můžu zrychlit. Držím tempo kolem 5:10-30 a běží se výborně. Posledních 5 km už bolí i svaly, o kterých ani nevím, že je mám. Nakonec to až tak velký prů*er není. Čas běhu 3:50:23 je jenom o 8 s horší jak vloni, ale čekal jsem to lepší. Celkový čas 10:17:59 je moje nové osobní maximum a vzhledem k průběhu závodu ho beru všema deseti. Kompletní výsledky a odkazy na fotogalerie jsou tady
{gallery}moraviaman2016{/gallery}
