Tak už zase skáču přes kaluže. Zdravotní problémy, které mi na půl roku vystavily stopku, se pomalu dostávají do pozadí. Sice zatím jen popobíhám, ale je potřeba si udělat čárku v klubovém poháru. Na Rohálovku jsme si ještě ani jeden doma netroufli, takže volba padla na nedalekou Grymovskou 10 na běhavé trati. Saša si dala jako cíl zase o něco stlačit osobák na desítce. A jelikož si ode mě nechtěla půjčit Garminy, napadlo mě, že bych ji mohl dělat „pacemakera“ 🙂 No co, když tak to potom „doťapu“ sám. Problém je, že jsme se díky dětem pořád míjeli s „tréninky“ (kterých stejně zase tak moc nebylo) – snad to nějak klapne…
V týdnu jsem opět laboroval s bolestí zad, ale naštěstí mě moje oblíbená fyzioterapeutka v pátek odpoledne postavila na nohy baňkováním (žádný alkohol!) a procvaknutím hrudníku. Sice jsem měl záda jako slunéčko sedmitečné, ale minimálně na večerní ples naší školy jsem byl fit. Se sacharidovou přípravou v podobě vína jsem to však moc nepřeháněl – tady bych měl asi od našeho týmového sommeliera Hrazdy body dolů. Ve 2:00 jsme už byli doma.
Takticky jsme nechali děti u babičky, takže jsme věděli, že nebudeme mít klasický sobotní budíček v 5:30, ale že si budeme moci přispat a načerpat potřebné síly.
Po snídani jsme měli „menší“ manželskou výměnu názorů na to, jak se na nedaleký závod dopravíme. Jelikož jsem jediný (aktivní) řidič v rodině, ale chtěl jsem jet na kole, bylo „rozhodnuto“. Saši jsem sice zvedl adrenalin už před závodem, ale co už…
Na kruháči u Hané jsme se potkali s oddílovým kolegou Benjim a v poklidném tempu jsme dojeli do grymovské Stodoly.
Musím uznat, že mi atmosféra závodů a potkávání se se známými na nich už zatraceně chyběla.
Start se o 15 minut posunul, což třeba Jarda Pracka těžce nesl, protože spěchal na přenos z MS v biatlonu.
Při pózování na předzávodní fotku jsem si snadno spočítal, že dneska to bude opravdu jen premiérová čárka za účast v oddílovém poháru a že s body vyjdu na prázdno (Zdeňa, Benji, Merus, Pivi, Čufa). Díky tomu jsem se však alespoň zbavil zbabělé myšlenky, že bych manželku kvůli oddílovému pořadí „zařízl“ v cílové rovince 🙂
Na startu jsme se postavili pěkně dozadu. Nechtěli jsme se nechat vybláznit a chtěli jsme si to rozběhnout tak, aby si Saša splnila cíl. Udržovali jsme vyrovnané tempo a došlo na závěrečné zrychlení. Nutno podotknout, že při náběhu do posledního kola náš šmikli naši oddíloví lídři.
Rozdali si to pěkně na férovku.
Na trati nás zvěčňoval náš Peca, který letos také rozjíždí úspěšnou kariéru tatínka. Vzorně dorazil i s kočárkem. Při průběhu Grymovem jsme se pak vždy těšili na kotel dalších rodinných příslušníků našich závodníků. Jen doufám, že příště poběží taky 🙂
Manželka byla s výkonem moc spokojená – dnes si asi zasloužím i večeři a nebudu se muset spokojit jen s pozávodním rizotem.
A co říct závěrem? Rodinná spokojenost se závodem i výkonem. A babička bude muset hlídat častěji, protože Sašu to chytlo a já se konečně vracím z pozice muže v domácnosti. Jen ji ještě budu muset ukecat na triatlon! Pro úplnost už jen doplním, že absolutním vítězem se stal Tomáš Bláha s časem 0:32:56. Nejlepší ženou pak opět Petra Kamínková s časem 0:36:31. Kompletní výsledky včetně odkazů na další fotky najdete tady
{gallery}grymovska102016{/gallery}
