22.7.2012 jsem po roční pauze zaviněné zraněním zavítal opět na triatlon do Babic. Zdejší triatlon sice není zajímavý svými tratěmi, ale svou nenáročností umožňuje, aby se dal zdárně absolvovat po závodění v sobotu :-). Ranní počasí (chladno a déšť) vybízelo spíše k válení v posteli, ale tréninkové manko z pracovního týdne mě motivovalo, abych odjel další ze závodů Hanáckého poháru. Naštěstí rosničky tentokrát nekecaly a po příjezdu do Babic už na nás vykukovalo sluníčko. Až na dosti vzdálené parkování od prezentace jsem si pochvaloval, jak pořadatelé zapracovali na zajištění závodu (od prezentace, občerstvení, zajištění depa atd.). Prostě vše nasvědčovalo tomu, že dnes to bude fajn den. Bohužel vše bylo ok až do doby, než někomu z pořadatelů přeskočilo a cca 20min před startem v rámci rozpravy vyhlásili, že se pojede bezháková cyklistika. Bohužel jedním slovem dodali, že to nikdo nebude kontrolovat, tak ať to dodržujeme podle svého svědomí. Jak se později ukázalo, tak to bylo hodně naivní. Ale zpět k plavání. Po vlezu do vody se mezi závodníky začalo proslýchat, že se jede kolo bez háku a bylo zřejmé, že dost jedinců tuto informaci vůbec nezaslechlo, protože se v době rozpravy už rozplavávali a z místa startu speaker slyšet nebyl. Každopádně ve 12h bylo odstartováno. Plaveckou část dlouhou 500m jsem absolvoval bez problémů a s přijatelnou ztrátou na konkurenci. Na kolo jsem nasedal společně s Aldou Dedkem a Kňavisem, se kterými bych v případě povoleného háku spolupracoval. Hák byl ovšem „zakázaný“, takže jsem zalehl do hrazdy a držel zhruba 50m odstup od MartinaK. Postupně jsme se propracovávali dopředu a začali předjíždět i první skupinky. Největší „překvapení“ nastalo před otočkou, kde proti mě jelo čelo závodu. To, že Klika vzorně spolupracoval se štafeťákem, mi ještě tak nevadilo, ale když jsem minul zbytek mých protivníků, jak si to vali pohromadě v cca 10ti-členém balíku, to už mě pěkně na…lo a začaly létat nepublikovatelná slova. Navíc na otočce jsem viděl, že i závodníci, které jsem předjel, si za mnou s odstupem jeli v dalším velkém balíku. Opřel jsem se tedy do pedálů a docvakl si MartinaK, abych se zeptal, jestli to má ještě smysl. Rozhodli jsme se dokončit cyklistiku v rámci vyhlášených pravidel, i když jsme věděli, že naše naděje na plánovaný výsledek jsou už ztraceny. V závěru cyklistky mě ještě za mnou jedoucí vláček závodníků předjel (fotky mluví za vše), což mě dorazilo, svěsil jsem nohy a do depa dojel s myšlenkami, že na běh ani nepůjdu. Naštěstí jsem se nenechal unést emocemi a závod jsem dokončil. Běh jsem absolvoval v maximálním tempu, i když už o výsledek nešlo. Nakonec jsem finišoval v čase 1:02:50 na 13. místě absolutně (5. místo v kategorii). Čufa si závod užil o mnoho lépe než já. O výsledek mu tolik nešlo, takže s časem 1:08:12 a 12. místem v kategorii M40 byl spokojený.
Co k závodu říct na závěr? Bylo to jednoznačně zklámání a už dlouho jsem ze závodu neodjížděl tak naštvaný. Do závodu jsem šel s ambicemi bojovat o bednu v kategorii. Mé plány mi bohužel překazily hlavně pořadatelé svými nepochopitelnými „nápady na poslední chvíli“. To, že nepřehledné situace využila i většina závodníku z čela závodu už je asi vedlejší. Zklamání z průběhu závodu už nevyvážilo ani výborné jídlo, po kterém jsme vyrazili k domovu a nezvykle tak nečekali ani na vyhlášení.
Výsledky online zde a ke stažení zde
Fotky zde a zde
Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE Naše nová hračka do teamu. Už na začátku sezóny jsme avizovali, že na příští sezónu plánujeme vylepšit naše foto vybavení, protože obyčejný kompakt není na focení takto dynamického sportu úplně vhodný. Pořád jsme se utěšovali tím, že jsou pořád lepší nějaké fotky než žádné, takže jsme s upgradem nespěchali. Bohužel zvrat do našich plánů vnesl můj školní výlet po Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Na jedné z vycházek po Sarajevu mi přímo na ulici ukradli našeho mladého kompakta Canon ps 1100 is. Na základě toho jsme se rozhodli už neutrácet peníze za kompakt (na případné momentky nám snad poslouží mobily), ale vše investovat do digitální zrcadlovky. S výběrem a doporučením nám pomohla naše kamarádka a fotografka v jedné osobě Hanka Pauchová. Volba padla na sice již výběhový, ale osvědčený model Nikon D90, na který jsme v Bohemce dostali velmi lákavou slevu. Samozřejmě je nám jasné, že kvalitní fotoaparát ještě nezaručuje kvalitní fotky, ale snad se nám s přibývajícími zkušenostmi podaří zveřejňovat kvalitní fotogalerie ze závodů 🙂
