17.3.2012 jsme měli v našem kalendáři poznačený 4. ročník Oseckého půlmaratonu. Na rozdíl od let minulých, kdy počasí provokovalo sněžením a větrem, se zřejmě rozhodlo to všem pořádně vynahradit. Předpověď slibovala luxusních 18°C a jasno. Jak se později ukázalo, tak ne všichni na předpovědi dají a podle toho se připravují. Protože se tentokrát rosničky nespletly a počasí nemělo chybu, tak se na start postavilo rekordních 110 závodníků. O vítězství si to měli rozdat kluci z Grymovského Salixu (Petr Kučera a Petr Vymazal) vs Trilife (Petr Vabroušek). V ženách byly papírovými favoritkami Jana Dorazilová (Rudá Hvězda) a Jiřina Kociánová (AHA Vyškov). Osecké Zapro reprezentoval (jak jinak 🙂 ) rekordní počet zástupců. K Čufovi jsem se přidal já a překvapivě také Ondra Němec :-). V 10:30 bylo tedy odstartováno. Co přesně se dělo vepředu nevím, ale myslím, že dostatečnou vypovídací hodnotu mají fotky. Petr Vabroušek ve druhém okruhu nenechal nic náhodě a zaslouženě si doběhl pro vítězství v čase 1:13:43. Mezi ženami se nakonec z vítězství radovala držitelka traťového rekordu Jiřina Kociánová, když ve finiši uhájila prvenství o pouhé 3 vteřiny před Janou Dorazilovou, která doběhla v čase 1:25:54. Ze zaprácké trojičky si dle očekávání vedl nejlépe ten nejzkušenější :-). I přes přetrvávající zdravotní potíže si Ondra Němec doběhl s časem 1:26:48 pro vítězství v kategorii MC (23. absolutně) a stal se tak zřejmě prvním a na delší dobu posledním zástupcem Zapro triteamu, který se na běžeckém závodě postavil na stupínek nejvyšší :-). Druhým zaprákem v cíli byl Čufa, který si sice nezaběhl osobáček a byl tak opět nespokojený, ale s časem 1:28:13 dokončil na skvělém 7. místě v MB (29. absolutně). Doufám tedy, že se letos dočkáme závodu, kde si v cíli podám „pracku“ se spokojeným Čufou :-). No a jak už z výše napsaného vyplynulo, tak „poslední flek“ zbyl tentokrát na mě. Nebudu zastírat, že jsem s tím počítal. Na Čufu na dlouhých štrekách absolutně nemám. I když jsem do závodu šel s tím, že si to dám jako trénink (první půlmaraton, když nepočítám 1x Hranickou 20), tak se to docela zvrhlo. Plán byl takový, že půjdu tempo 5min na km a vyzkouším si, co budou dělat tepy, když už jsem se naivně přihlásil na Czechmana. V tréninku s přerovákama jsem běžel nejdelší trasu 17 km a to ještě v tempu cca 5:15-5:30, ale řekl jsem si, že nějaké 4 km navíc už mě nepřekvapí :-). No průběh raději zkrátím, když je to ten půlmaraton. Po startu tempo cca 4:30, cítím se absolutně OK. Po 5km tempo stále stejné, ale kde je kuva občerstvovačka (rozpravu jsem neposlouchal, takže pěkné překvápko). Běžím dál ve skupině, tempo stále stejné +-5s, cítím se v pohodě. Po prvním okruhu jsem se tedy občerstvil a řekl si, že vyzkouším zrychlit, když už teda neběžím podle plánu. Do 15km celkem OK, ale dál už si moc nepamatuji :-). Měl jsem chvílemi trochu motáky, takže jsem jen doufal, ať se dostanu do cíle po svých. Nakonec jsem do cíle doklusal v čase 1:38:52 na 72. místě absolutně a dal jsem si tímto „výkonem“ osobák jak na půlmaraton, tak i co do uběhnuté vzdálenosti. Všechny jednoznačně pozitivní pocity z celého závodu pak kazí jen pro mě nepochopitelně chybějící občerstvovačka v Nových Dvorech. K rychlejšímu času by mi asi nepomohla, ale rozhodně bych si (zřejmě nejen já) závěr závodu tak neprotrpěl.
Výsledky jsou zde Fotky pořadatele jsou zde
{gallery}oseckypulmaraton2012{/gallery} Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE Naše nová hračka do teamu. Už na začátku sezóny jsme avizovali, že na příští sezónu plánujeme vylepšit naše foto vybavení, protože obyčejný kompakt není na focení takto dynamického sportu úplně vhodný. Pořád jsme se utěšovali tím, že jsou pořád lepší nějaké fotky než žádné, takže jsme s upgradem nespěchali. Bohužel zvrat do našich plánů vnesl můj školní výlet po Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Na jedné z vycházek po Sarajevu mi přímo na ulici ukradli našeho mladého kompakta Canon ps 1100 is. Na základě toho jsme se rozhodli už neutrácet peníze za kompakt (na případné momentky nám snad poslouží mobily), ale vše investovat do digitální zrcadlovky. S výběrem a doporučením nám pomohla naše kamarádka a fotografka v jedné osobě Hanka Pauchová. Volba padla na sice již výběhový, ale osvědčený model Nikon D90, na který jsme v Bohemce dostali velmi lákavou slevu. Samozřejmě je nám jasné, že kvalitní fotoaparát ještě nezaručuje kvalitní fotky, ale snad se nám s přibývajícími zkušenostmi podaří zveřejňovat kvalitní fotogalerie ze závodů 🙂
