31.3.2012 jsme se po roce vrátili v početné skupině na soustředění do Chorvatska. Tenktokrát už tu nejsem jediným zástupcem našeho oddílu. Za „teplem“ jsme vyrazili hned 4 (Medek, já, Zdeňa a Čufa). Naším cílovým místem je letos Poreč, kde nám Novákovi zamluvili kvalitní apartmány se vším všudy (kromě jídla 🙂 ). Celkem nás v této „skromné“ vilce bydlí 15, což už bude na kole docela zajímavá grupa. Pokusím se tedy stejně jako loni informovat den po dni o průběhu pobytu, aby z toho něco měli i naši blízcí ze zasněžené Moravy 😛 :-). Pátek: plánovaný odjezd ve 22:00 se dle předpokladů nestíhá, ale microbus s vozíkem a koly vyrážel skoro načas. My v druhém autě vyrážíme s hodinovým zpožděním, takže se sjíždíme až na rakouské dálnici v mlze a dešti. Sobota: před hranicí mezi Slovinskem a Chorvatskem děláme poslední zastávku, kde začínáme trochu propadat panice. Teplota venku je kolem 4°C a všude jsou haldy sněhu. Naštěstí už po pár km, kdy sjíždíme k moři, teplota vystoupá na příjemných 10°C. Bohužel je všude v Chorvatsku po deštích a ani obloha neslibuje nic, co by vybízelo k zaváděcí vyjížďce. Po příjezdu na místo se ještě přehnalo pár přeháněk, takže na kolo vyrazili jen opravdoví nezmaři a ti, co nevzali za vděk postelí (jako já 🙂 ), tak šli běhat. Neděle: Počasí ráno není o nic lepší než v sobotu. Všude jsou stále mokré cesty, takže část z nás jde opět aspoň běhat (jedna skupina vyráží v poledne na kolo). Pavel N. při běhu na pobřeží větří změnu počasí a jak se zdá, tak nevětřil špatně. Odpoledne se obloha poprvé protrhala a na kolo tak vyrazili další nedočkavci. Někdo má blatníky, tak je v pohodě, ale my z cukru stále čekáme na suché cesty a proto jsme šli i odpoledne běhat :-). Na zítra vypadá předpověď pozitivně, tak snad konečně najedeme nějaké km společně. Pondělí: konečně jsme se dočkali počasí bez deště a hlavně oschly silnice. To, že bylo ráno azůro, byl jen příjemný bonus. Od apartmánu tedy vyrážíme po 11h v kompletní sestavě. V plánu je trasa délky 100-120km. Zhruba po 30km nás zastavuje policista, kterému se nelíbil náš peloton ve dvojičkách, takže pod pohruškou pokuty raději dále pokračujeme za sebou (14 lidí). Nakonec to není až takový problém dodržovat, protože se trasa začala více vlnit a skupina se pěkne roztrhala. Takto to pokračuje až na 90km, kde se někteří oddělují, aby si vyjížďku natáhli (Dračí bratři) a my ostatní frčíme v háku za Klikou až do Poreče. Posledních cca 20km už bylo převážně z kopce, takže to uteklo i těm, kteří dojížděli z posledních sil :-). Záznam trasy z Garmina zde Úterý: po náročné pondělní vyjížďce a nepříznivé předpovědi počasí jsme měli v plánu volnější den. Ovšem počasí překvapilo a od rána už ani nekáplo. Po 11h tedy část skupiny vyrážela na další štreku a my, co jsme se drželi původního plánu (toho, že bude celý den pršet a budeme rádi, že vyběhnem 🙂 ), jsme tedy vyběhli. Protože jsem byl mezi pesimisty, tak jsem odklusal jen 5km a odpoledne odjel 50km na kole. Ostatní to měli opět výživné, když najeli cca 130km a vrátili se docela prošití (kromě Kliky samozřejmě 🙂 ). Jsem na ně ve středu opravdu zvědavý :-). Středa: znamenala opět společnou vyjížďku s nájezdem cca 120km. Vyrážíme směr Vižinada s tím, že nahoru pojedeme z té lehčí strany a to zajímavější sjíždíme. Pak jsme pokračovali směr hrad Buzet, kde jsme po krátké pauze na pivečko, kafičko a výbornou horkou čokoládu pokračovali přes kopečky na Pazin. Vše se odehrává v poklidném tempu, až po závěrečných cca 20km před Porečí. Tam asi někomu ještě zbylo příliš sil a začala se jet neskutečná časovka s rychlým střídáním na špici a nástupy, kde jen tak tak visím. Do Poreče tedy dojíždí náš balík značně roztrhaný. Celkově máme najeto 133km. Tím ovšem náš den nekončí. K pravidelným čvachtalům v moři se přidávají další a tentokrát se hecl i Čufa. Já u toho konečně nechyběl s kamerou, což se opravdu vyplatilo, protože video stojí za to! Den zakončujeme menší párty, která tentokrát vyšla na náš apartmán (což je taky důvod proč středeční záznam píši až ve čtvrtek večer :-). Naštěstí byli všichni náležitě unavení, takže se po vyjezení našich skromných zásob rozprchli ještě před půlnocí do svých postelí :-). Čtvrtek: jsme chtěli pojmout volněji s tím, že si konečně užijeme sluníčka. Rozdělujeme se do více skupin s tím, že každý si jede po svém. Největší skupina jede k Limskému zálivu, kde se odděluje trojice (já, Zdeňa a Čufa) pokračující dále na Pulu. Bohužel od zálivu se obloha opět zatáhla a pocitová teplota je zpět tam, kde v předešlé dny. V protivětru dojíždíme do Puly, kde jen uděláme pár fotek před koloseem (hlavní důvod zájezdu do Puly), občerstvíme se a vyrážíme zpět do Poreče. Čufa na zahřátí volí neskutečné tempo. Jede se sice s větrem v zádech, ale i tak nám cesta rychle utíká. Naštěstí i Čufovi jednou baterky dojdou, takže se dostáváme na špici i my „slabší“ :-). Do Poreče přijíždíme ze všech výletníků první. Tedy já s bráchou, protože Čufa si jel dát ještě nášup. Nám slabším kusům to tedy hodilo „jen“ 113km 🙂. Pátek: byl s ohledem na počasí pasován na volný den. Většina účastníků ho dokonce přivítala, protože 4 dny (někteří 5) na kole už byly v nohách znát. Na programu tedy byly jen filmy, ládování, popíjení a pro změnu ládování. Komu tento program nevyhovoval, tak spal :-). Sobota: měla být co do počasí už celkem vhodná k vyjetí (v pátek se na sobotu dokonce plánovala královská etapa 🙂 ). Těšili jsme se i na sluníčko. Bohužel ani jedno se nedostavilo. Páteční déšť ustal na pobřeží až nad ránem a ve vnitrozemí zřejmě až v poledne, takže i když cesty v Poreči už osychaly, tak o pár desítek km dále už byly regulérně mokré. Nakonec se tedy nekonal žádný hromadný trénink. Jedna skupina zvolila variantu v podobě kroužení kolem Poreče (prý aby nezmokli 🙂 ) a my odvážnější jsme vyrazili vyšlápnout Livade, protože ten, kdo letos nevyjel tento kopec, tak jakoby na soustředku nebyl 🙂 :-P. Přiznávám, že jsem docela držkoval, když na cestě přibývalo vody (zřejmě déšť ustával před námi) a já stejně jako pár dalších jsme neměli žádné blatníky. To takový Klika nebo Pavel N. byly připravení na vše :-). No naštěstí se to dalo přežít včetně padající mlhy na vrcholu Livade, kde jsme se s bráchou oddělili od zbytku skupiny a pálili to co nejrychleji na pobřeží. V sobotu to tedy hodilo jen 80km (ostatní ujeli malinko více, když nebudu brát v potaz nájezd pana Kliky 🙂 ). Vzhledem k tomu, že se trochu přehodnotily plány nedělního odjezdu (už se nestihne žádný trénink), tak jsme byli ještě v podvečer klusnout po pobřeží, aby nám nebylo tolik líto, že jsme letos najeli v Chorvatsku tak „málo“.
{gallery}chorvatsko2013{/gallery} . .
