28.3.2014 jsme vyrazili na naše další oddílové soustředění. Po roce jsme se vraceli na stejné místo jako vloni. V Poreči se nám líbilo, takže nebylo potřeba nic měnit. Vyráželi jsme po 22h přes Mikulov, kde jsme měli sraz s ostatními. Bohužel každý jsme měli jinou představu o cestovní rychlosti, takže za Vídní už jsme si každý jeli podle sebe :-). Do Poreče jsme dojeli bez větších problémů, jen s menšími časovými odstupy. Ubytování proběhlo bez čekání, protože Novákovic už byli na místě od pátku. Dál už to bude chronologicky 😉 Sobota – ti z nás, kteří si v autě pospali, vyrazili na první trénink hned po příjezdu. My, co jsme přes 24h nespali, jsme si šli na 2 h zdřímnout, aby jsme odjeli alespoň úvodních 60 km :-). Zbytek soboty už byl relax. Neděle – počasí bylo stejně jako v sobotu dokonalé. Tentokrát jsme vyrazili na trénink v početné skupině a najeli něco přes 100 km. Trénink proběhl hladce s krátkou zastávkou na Buzetu (kvůli Čufově defektu se zastávka neplánovaně protáhla) a ve vnitrozemí jsme si užívali teplot hodně nad 20°C. Prostě dokonalé! Pondělí – třetí den na kole bylo v plánu cca 150 km. Jak už ze zkušeností víme, tak je to jen hrubý nástřel. Do Puly šlo vše hladce, jenže pak se skupina začala dělit (tak trochu neplánovaně a chaoticky). Část se v Pule otáčela a část pokračovala do Medulinu, kde jsme si dali oraz. Po načerpání energie jsme vyráželi po jiné trase zpět. To už však bylo skupině z Medulinu jasné, že dnes to bude trasa ke 180 km. Naštěstí jsme nezmrzli, nezatměli a všichni v pořádku dojeli. Úterý – po třech dnech v Poreči se trochu zhoršilo počasí. Už nebylo azuro a bezvětří, ale pořád to bylo fajn. My, co jsme se rozhodli ulevit našim zadkům, jsme si dali volný den (většina šla opět na kolo a střihla si dalších 100 km) a šli se jen proklusnout. Odpoledne pak ještě někteří výletníci vyrazili na procházku do Rovinje, aby den jen tak neproflákali :-). Středa – ti z nás, kteří jsme měli v úterý cyklistické volno, jsme si dali něco lehčího na rozjetí. Zbytek sice vyrazil také na kolo, ale jen k Limskemu kanálu, kde do sebe tlačili selátko na rožni (fotky nemám 🙂 ). Čufa, jenž je mu slovo odpočinek cizí, vyrazil s námi (my, co jsme se flákali v úterý) a odjeli jsme si 100 km na pohodu. Projeli jsme končiny, kde jsme ještě nikdy nebyli a hlavně po cestách s minimálním provozem. Na rozjetí před těžšími etapami to bylo naprosto ideální a hlavně pár jedinců mělo na programu ještě běh, takže nějaké divočení na kole nebylo přípustné :-). Čtvrtek – na čtvrtek byla v plánu opět delší etapa. Počasí už sice nebylo tak příjemné jako v prvních dnech, ale zatím nepršelo. Vyráželi jsme ve větší skupině přes místní kopečky. Aby to bylo zvládnutelné pro všechny, tak jsme Livade vyjeli z druhé strany a to náročnější jsme sjížděli. Z Livade jsme pokračovali přímo na Motovun, kde byla plánovaná zastávka s občerstvením. Cestu zpět do Poreče si pak volil každý, jak chtěl. Kdo ještě neměl dost kopců, tak jel se skupinou přes Vižinadu. Druhá skupina to vzala oklikou přes Novigrad. Celkem to hodilo cca 140 km. Pátek – ráno vypadalo počasí pozitivně (předpověď nevypadala optimisticky) a chvíli se zdálo, že snad vykoukne i slunce. Bohužel kolem 10h se kvalitně zatáhlo a rozfoukalo. Většina měla v plánu nějakých 150 km. Ti odvážnější (Dracy a Pivi) vyrazili na královskou etapu na Učku. Bohužel hlavní skupina neměla trasu úplně kvalitně připravenou, takže se zpočátku tak trochu bloudilo, než se zjistilo, že cesty po kotěhůlkách nevedou vždy tam, kam by jste chtěli. Po cca 50 km se najelo na osvědčené tahy a trénink se dokončil bez dalších problémů. Jen plánovaná vzdálenost se již najet nepodařila. Já s bráchou jsme vzdálenost oproti ostatním zkrátili o dalších cca 20 km (nohy už nebyly úplně ok 🙂 ). Nakonec to v pátek hodilo jen necelých 90, respektive 110 km. Aby jsme si to trochu vynahradili, tak jsme se šli někteří trochu proběhnout. Sice jen 9 km ve svižnějším tempu, ale i tak to na pátek bylo až dost :-). Sobota – jsme se probudili do deštivého rána. Tak nějak jsme s tím počítali, ale předpoklad byl takový, že pršet bude jen dopoledne a po obědě se vyrazí na kolo popř. běhat. Bohužel i předpověď doznala do rána změn a déšť byl hlášený s menšími přestávkami po celý den. Po 9h jsme se všichni tak nějak neplánovaně domluvili a rozhodli, že se sbalíme a všichni kolem oběda pojedeme domů (Dracy odjeli podle plánu hned ráno). „Na místě“ jsme zanechali jen naše tolerantní delegáty Novákovy, kteří v Poreči vyčkali na lepší počasí (od neděle už mělo být slunečno a přes 20°C). Cestou z Poreče jsme to vzali přes Trieste, kde nás naši průvodci zavedli na menší občerstvení. Čufa se o své dojmy určitě rád podělí 🙂
Závěr – letošní soustředění musím hodnotit jako velice zdařilé. Počasí sice nevydrželo tak luxusní jako na začátku, ale pořád to bylo nesrovnatelně lepší než v roce 2013. Na kole jsme najeli od 700 – 1000 km (podle fyzické a psychické odolnosti 🙂 ). Odběháno regeneračně cca 20 – 30km. To vše za 7 dní. Za největší úspěch považuji fakt, že jsme všichni absolvovali soustředění bez zdravotních problémů. Odjeli jsme, co jsme chtěli a nikoho z nás nepotkaly žádné vážnější technické problémy, když pominu Medkův přetržený řetěz 15 km od Poreče (aspoň bude mít Čufa o čem vykládat 🙂 ), Čufův rozpadající se zimák a Mikulův nový stroj s dětskými nemocemi :-). Třeba sem časem hodím nějaká videa, ať je nějaká sranda 😉
{gallery}chorvatsko2014{/gallery}
