18.8.2012 se jel v Hlučíně finálový závod Moravsko-Slezského poháru v triatlonu. Byla to tedy poslední možnost, jak mohli závodníci svými výkony promluvit do celkového hodnocení. Na startu se za příjemného letního počasí sešla silná konkurence. Ve 12h se do 22° teplé vodní nádrže vrhlo celkem 74 závodníků (bez neoprenů 🙂 ). Na čele se hned od začátku vytvořila skupina favoritů, od které se na cyklistice nekompromisně odpoutal Jirka Klíma. V běžecké části se již bojovalo jen o pozice pod vrcholem. Jirka už jen kontroloval náskok a nenechal nikoho na pochybách, že je zaslouženým absolutním vítězem jak Velké ceny Ostravy, tak i celého Moravsko-Slezského poháru. Stejně suverénně si v ženské kategorii vedla Lucka Materová. Já vyrazil směr Ostrava tentokrát sám. Věrní oddíloví kolegové dali přednost bikování na Rusavské :-). Abych pravdu řekl, tak jsem do Ostravy jel spíše z „povinnosti“. Do celkového hodnocení poháru mně chyběl právě jeden závod (počítalo se celkem 6 závodů). Na vítězství v kategorii poháru už jsem nepomýšlel, ale proč si jen kvůli únavě (hold, sem tam se zapíjet musí 🙂 ) nechat ujít bednu v celkovém hodnocení? Proto jsem na startu nechyběl a „bojoval“ o co nejlepší umístění. V plavání na 700m jsem se cítil docela fajn. Nikam jsem se nehnal a kontroloval pozici za těmi správnými nohami :-). Z vody jsem tedy vybíhal tam, kde jsem potřeboval. Bohužel, tady idylka skončila. Na kole to bylo hned od začátku peklo. Nohy tuhé, dechově mimo a hlava pěkný kolotoč :-). No bylo mi jasné, že to dnes bude hodně bolet a to mě to nějtěžší teprve čekalo. Sice jsem se v první rovinaté části cyklistiky docvakl do skupiny, ale asi poprvé v životě jsem se netěšíl na zdejší kopce :-/. V prvních dvou nejtěžších jsem visel silou vůle a měl jsem chuť to zabalit jako nikdy (nebýt to poslední závod, tak se tak stalo). Bohužel hned v dalším kopci už jsem odpadl a dokončil cyklistiku ve svém tempu. Na běhu už to nebylo moc o závodění. Naštěstí vedla trať po rovině, takže stačilo držet tempo a po 1:16:40 jsem se konečně dočkal cíle. V absolutním pořadí stačil tento čas na 12. místo a v kategorii M30 z toho bylo 5. místo. Naštěstí i tento výkon stačil na to, abych v celkovém hodnocení Moravsko-Slezského poháru obsadil 2. místo v kategorii M30. Co se pořadatelského zajištění závodu týká, tak se dá říct, že to byl standard, na který jsme v MSP zvyklí (takže vše připraveno), jen si tentokrát dovolím pár připomínek k zajištění cyklistické trasy. V Jilešovicích se ve sjezdu odbočovalo z hlavní silnice vlevo, přičemž protijedoucí auta zprava nebyla vidět přes zástavbu v obci. Tohle bylo pro mě největší překvapení, že na této křižovatce nestál pořadatel! Hned po dalších 150m následoval železniční podjezd, za kterým byla další ostrá levá (kdo trať jel poprvé, tak buď jel rovně a nebo měl co dělat, aby zatáčku vybral (značení nebylo úplně ideální). Osobně jsem byl v závodě svědkem, jak se přede mnou v této zatačce boreček proletěl přes patník a jen tesně minul kovový plotek. Naštěstí se tentokrát vše obešlo bez zranění a po krátké zastávce jsme pokračovali dál. Já osobně neměl trať projetou, ale pár let zpět jsem Hlučín jel poprvé (v některých částech cyklistické trasy se jezdí Dobroslavický duatlon a triatlon v Porubě), takže jsem trochu věděl, co mě čeká. Bohužel pro nováčka, který nejede ve skupině s domorodci, mohlo být zdější značení cyklistiky trochu nepřehledné.
Výsledky zde
Fotky zde a zde
{gallery}triatlonhlucin2012{/gallery} Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE Naše nová hračka do teamu. Už na začátku sezóny jsme avizovali, že na příští sezónu plánujeme vylepšit naše foto vybavení, protože obyčejný kompakt není na focení takto dynamického sportu úplně vhodný. Pořád jsme se utěšovali tím, že jsou pořád lepší nějaké fotky než žádné, takže jsme s upgradem nespěchali. Bohužel zvrat do našich plánů vnesl můj školní výlet po Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Na jedné z vycházek po Sarajevu mi přímo na ulici ukradli našeho mladého kompakta Canon ps 1100 is. Na základě toho jsme se rozhodli už neutrácet peníze za kompakt (na případné momentky nám snad poslouží mobily), ale vše investovat do digitální zrcadlovky. S výběrem a doporučením nám pomohla naše kamarádka a fotografka v jedné osobě Hanka Pauchová. Volba padla na sice již výběhový, ale osvědčený model Nikon D90, na který jsme v Bohemce dostali velmi lákavou slevu. Samozřejmě je nám jasné, že kvalitní fotoaparát ještě nezaručuje kvalitní fotky, ale snad se nám s přibývajícími zkušenostmi podaří zveřejňovat kvalitní fotogalerie ze závodů 🙂
