Aktuality 2012

miniDuatlon Kunovice – blýská se na lepší časy :-)

ikona_miniduatlon12

28.7.2012 jsem si konečně odbyl premiéru na miniDuatlonu v Kunovicích. Na tuto akci jsem byl hlavním pořadatelem zván již několik let, ale termínově se mi tento závod kryl se závody „důležitějšími“. Letos už to konečně vyšlo. Tropické počasí sice lákalo spíše na triatlon (jeden byl v Rýmařově, na který si jel zazávodit Čufa – výsledky), ale duatlonu to v žádném případě neodporovalo :-).   Do místa dění jsem dorazil s dostatečným předstihem, abych si stihl projet alespoň část cyklistické trati (byl jsem upozorněn na mega převýšení) a hlavně jsem měl obavy, zda se přes zdejší kopce nepřehnal nějaký ten přívalový déšť. Po prezentaci, která se mi zdála trochu pomalejší (ale musím poděkovat za tričko, které jsem nečekal) jsem rychle spěchal na projížďku. Ta proběhla s pozitivním zjištěním, že v lese je vše suché a tím pádem bych nemusel tolik ztrácet. Bohužel sjezd jsem si žádný nevyzkoušel, takže jsem byl stále v očekávání. Protože se blížil čas startu, tak jsem si šel pomalu uložit věci a kolo do depa. Tady musím pořadatelům vyseknout pochvalu za skvěle připravené depo (asi nejlepší, jaké jsem zatím navštívil 🙂 ). Každý závodník měl k dispozici očíslovaný stojan na kolo a bedýnku na věci. Prostoru dostatek, takže nehrozila mačkanice nebo rozházené věci, jako na jiných závodech. Jedním slovem luxus! Pomalu se dostávám ke startu, který byl ve 12h a jako první jsme absolvovali zaváděcí běh cca 300m dlouhý. S ohledem na vzdálenost si většina závodníků obula rovnou tretry a nasadila přilbu, aby ušetřili vteřiny v depu. Já nebyl výjimkou. První běh byl tedy relativně „brnkačka“, když pominu menší strkanice v úzkém koridoru, kde se nedalo moc předbíhat. Naštěstí se mi podařilo dostat dopředu a vybíhal jsem z depa před zácpou, která tam později vznikla, viz foto (trochu nedomyšlené řešení výběhu z depa, ale řekl bych, že náprava na přístí rok byla na světě bezprostředně po problému 🙂 ). Na MTB jsem tedy nevyrážel v úplně první skupině, ale během prvního km jsem se do ní dotáhl. Pak už jsem vyčkával na první delší stoupání. To přišlo záhy. Tuto část jsem měl jedninou projetou před závodem, takže jsem věděl, co mě čeká. Na vrcholu stoupání už jsem byl na třetím místě v kontaktu s čelem. Bohužel po každém výjezdu následuje sjezd (nutno říct, že hned ten nejhorší na trati) a tady jsem podle předpokladů ztratil pár pozic. Naštěstí celá trať byla pořád nahoru a dolů bez příliš prudkých a technických sjezdů, takže jsem se ze začátku pohyboval v pořadí jako na houpačce. Zhruba od 10km už jsem jel stabilně na 4. místě. Sice to nebylo s kdo ví jak velkým náskokem na soupeře, ale také pořád s kontaktem na 2. a 3. místo (na 1. místě jedoucí Přemek Žaludek si jel svoje 🙂 ). Díky tomu jsem měl dostatek času na občerstvení, které jsem se rozhodl nepodcenit, abych po takto náročném kole byl schopný ještě běžet :-). V závěru kola jsem jel chvíli i na třetím místě, ale v jedné z techničtějších pasáži mi odskočil Ivoš Vrba, který je hold na biku trochu víc doma, než já :-). Do depa jsem tedy přijížděl s více něž 30s ztrátou na 3. místo v absolutním pořadí (záznam trasy z Garmina). Po výběhu z depa jsem úplně přehlédl občerstvovačku i vodní sprchu, kterou jsem obhlížel už před startem, takže na běh jsem nevyrážel úplně svěží (pití na kole jsem vyžahl do dna již někde na 16. km). V běhu jsem vůbec nevědě, co mě čeká, takže jsem volil tempo s rozvahou (garmina jsem v tom spěchu v depu zapomněl na kole :-/), abych doběhl k občerstvovačce. Zhruba po 500 m se trať začala zvedat a já se nečekaně začal přibližovat soupeřům. Nohy zatím celkem ušly, ale to parno a ani kousek stínu mě začaly pěkně grilovat. Od 2 km jsem netrpělivě vyhlížel občerstvení, které přišlo až někde kolem 3km. Tedy proběhl jsem občerstvovačku :-/. Nevím jestli jsem pořadatele překvapil, ale zhruba 30m předem jsem volal, že chci voduuu!! Bohužel to v obsluze vyvolalo aktivitu rychlosti hlemýždě a než si vůbec uvědomili, že by mi ji mohli podat, tak jsem byl pryč (občerstvovačka umístěná poměrně nešťastně v seběhu). Je mi jasné, že někdo namítne, že kdybych měl až tak velkou žízeň, tak zastavím. Jenže, když se během 3-tího km propracujete na absolutně 2. místo a soupeře máte do 15 s za sebou, tak se vám moc zastavovat nechce. Proto jsem se rozhodl zariskovat a zkusil absolvovat běh bez občerstvení. Musím říct, že poslední kilometr už jsem se modlil, ať se nesložím pár metrů před cílem :-). Naštěstí to tělo vydrželo a v cíli jsem si snad poprvé v životě poležel, protože jsem byl tak dehydrovaný, že jsem neměl odvahu se jít procházet někde na sluníčko k občerstvovačce. Po doběhu jsem sice dostal do ruky malou magnesku, ale po takto intenzivním doběhu bych ty bublinky nepobral. Po chvíli mého válení pod cílovou bránou si mě všiml ředitel závodu a obdaroval mě kelímkem s vodou (ani nevím, jestli jsem v mé mimóze poděkoval, takže pro jistotu děkuji! ). To mě po pár minutách postavilo na nohy a přestal jsem v cíli zabírat místo :-). Už jen doplním, že závod jsem absolvoval v čase 1:22:59, což znamenalo i 2. místo v kategorii. Aby to nevypadalo, že jsem byl na tomto skvělém závodě v dresu Zapra sám, tak vám musím zmínit, že na startu jako každý rok nechyběl Standa Ház, který dokončil na 67. místě v čase 1:54:20 a také si fest užil pekelného běhu. Posledním zástupcem na startu hlavního závodu byl Miša Hotěk, který si dospěláckou trať střihl po absolvování dětských závodů. V dětském závodě obsadil skvělé 2. místo a v hlavním závodě osobně smékám, že Miša vůbec dokončil!! Bylo z toho nakonec 145. místo v čase 2:39:53 ze 158 dokončivších. Posledním zástupcem v Kunovicích, na kterého nesmím zapomenout byl Kuba Ház, který ve svém dětském závodě vybojoval také druhé místo! Na závěr už jen vyslovím pochvalu pořadatelům, za skvěle připravený a zajištěný závod. Řekl bych, že se řediteli závodu Tomáši Marečkovi vymkl závod kontrole, protože z domáckého závodu se stává mega akce, kde až na pár drobností bylo vše připraveno na profesionální úrovni. Od zázemí, značení tratí (MTB trať značená luxusně), až po občerstvení a vyhlášení. K vyhlášení ještě doplním, že obsahem tašek na stupních vítězů nebyly reklamní předměty sponzorů, jak bývá na většině závodů zvykem, ale hromada ovoce. No a protože se v Kunovicích vyhlašovalo i absolutní pořadí (také chválím 🙂 ), tak jsem si domů odvážel hromady ovoce dvě 🙂 
Výsledky zde Naše fotky děti zde
Fotky 1, 2, 3, 4,
Video zde TV reportáž zde
{gallery}miniduatlon_2012{/gallery} Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE Naše nová hračka do teamu. Už na začátku sezóny jsme avizovali, že na příští sezónu plánujeme vylepšit naše foto vybavení, protože obyčejný kompakt není na focení takto dynamického sportu úplně vhodný. Pořád jsme se utěšovali tím, že jsou pořád lepší nějaké fotky než žádné, takže jsme s upgradem nespěchali. Bohužel zvrat do našich plánů vnesl můj školní výlet po Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Na jedné z vycházek po Sarajevu mi přímo na ulici ukradli našeho mladého kompakta Canon ps 1100 is. Na základě toho jsme se rozhodli už neutrácet peníze za kompakt (na případné momentky nám snad poslouží mobily), ale vše investovat do digitální zrcadlovky. S výběrem a doporučením nám pomohla naše kamarádka a fotografka v jedné osobě Hanka Pauchová. Volba padla na sice již výběhový, ale osvědčený model Nikon D90, na který jsme v Bohemce dostali velmi lákavou slevu. Samozřejmě je nám jasné, že kvalitní fotoaparát ještě nezaručuje kvalitní fotky, ale snad se nám s přibývajícími zkušenostmi podaří zveřejňovat kvalitní fotogalerie ze závodů 🙂

Podobné články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Mohlo by Vás také zajímat
Close
Back to top button
X