14.7.2012 jsme zavítali opět na Morkovského chlapa. Tentokrát ovšem v silnější sestavě. Letos se k nám přidal i Zdeňa, který po comebacku v Oseku neodolal zdejší délce plavání a vyrazil si s námi zazávodit. Po příjezdu na místo jsme byli překvapení množstvím účastníků, kteří už byli na prezentaci. Vypadalo to tedy, že si chvíli postojím, protože prezentace šla na můj vkus dosti pomalu (to že jsme si řadu nakonec vystáli dvakrát, protože jsme přehlédli stolek s prezenčními lístečky, raději nebudu více komentovat). Po prezentaci jsme si šli uložit věci do depa, kde nás čekalo další překvapení. Depo je stále nevhodné pro zavěšení kola pro závodníky vyšší než 175cm, takže my trochu vzrostlejší jsme museli věšet za páky. Další připomínku k depu bych chtěl směřovat k jeho věčné nespravedlnosti. Nevím, jestli je takový neřešitelný problém udělat i po dojezdu z kola depo průběžné, aby tak závodníci s kolem na kraji nezískávali minimálně 30s k dobru proti závodníkům z opačného konce. Na většině pouťáků se tyto nedostatky snaží řešit, ale v Morkovicích si drží svůj „standard“. A jak se nám vlastně dařilo v závodě? No to už celkem ušlo :-). Byli jsme přihlášení předem, tekže na nás vyšla 4. rozplavba, která byla kvalitně obsazená (mimo nás, např. Přema Žaludek, Martin Navařík, Ivoš Vrba, Tom Neradil a hlavně Jirka Klíma). Po 200m plavání jsme nenabrali velkou ztrátu. Čufa sice na začátku cyklistiky ze závodu odstoupil kvůli křečím, ale Zdeňa si závod odjel poctivě za své. Já byl zhruba po 1km dojetý Přemkem, který se mě chtěl v každém kopci zbavit (možná jen můj pocit 🙂 ), ale naštěstí se mu to nepovedlo a po pár kilometrech pochopil, že by spolupráce mohla být přínosem pro nás oba. Cca na 7km jsme docvakli skupinu z naší rozplavby a v pěti lidech jsme pokračovali až pod Litenčák (Klika byl jak jinak než v nedohlednu :-)). Tam dle předpokladů nastoupil Přema, kterého jsem s mírnou rezervou uvisel, takže zpět do Morkovic jsme už dojeli jen ve třech. V depu jsem nabral trochu ztrátu z výše zmíněného důvodu, ale to aktuálně nějak nevadilo, protože jsem neměl v plánu držet se Přemka i na běhu :-). Tempo jsem ale udžel celkem slušné a z naší rozplavby jsem doběhl jako třetí v čase 1:10:12. Stejné umístění jsem obsadil i v kategorii (absolutně 5. místo), když se na první místo vyšvihl ve skvělé formě jezdící (po ironmanu v Regenu překvapivě 🙂 ) Alda Dedek, který vyhrál dokonce i absolutně v čase 1:05:38 a nečekaně tak na absolutně druhé místo odsunul Jirku Klímu, který si narozdíl od Aleše odjel cyklistiku sám. Nutno ovšem podotknout, že Klikovi by se na kolo hledal parťák docela těžko :-). No a nesmím zapomenout na Zdeňu, který dal Morkovského chlapa za 1:26:12, což stačilo na 63. místo absolutně a 29. místo v kategorii. Závěrem už jen dodám, že Morkovské chlap je jeden z nejlepších „gulášových“ triatlonů (shodli jsme se, že nejlepší guláš mají prostě v Morkovicích), ale při takto vysokých počtech startujících už by mu slušela časomíra zajištěná čipy. To by se pak po letech závodníci dočkali změření jednotlivých disciplín a pořadatelé by si ušetřili nervy s výsledky před vyhlášením, které letos bylo dokonce až cca ve 14:30 (start závodu 9:30) a my pak na stupních vítězů trochu zmokli 🙂
Výsledky zde Fotky 1, 2, 3, 4
{gallery}morkochlap2012{/gallery} Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE Naše nová hračka do teamu. Už na začátku sezóny jsme avizovali, že na příští sezónu plánujeme vylepšit naše foto vybavení, protože obyčejný kompakt není na focení takto dynamického sportu úplně vhodný. Pořád jsme se utěšovali tím, že jsou pořád lepší nějaké fotky než žádné, takže jsme s upgradem nespěchali. Bohužel zvrat do našich plánů vnesl můj školní výlet po Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Na jedné z vycházek po Sarajevu mi přímo na ulici ukradli našeho mladého kompakta Canon ps 1100 is. Na základě toho jsme se rozhodli už neutrácet peníze za kompakt (na případné momentky nám snad poslouží mobily), ale vše investovat do digitální zrcadlovky. S výběrem a doporučením nám pomohla naše kamarádka a fotografka v jedné osobě Hanka Pauchová. Volba padla na sice již výběhový, ale osvědčený model Nikon D90, na který jsme v Bohemce dostali velmi lákavou slevu. Samozřejmě je nám jasné, že kvalitní fotoaparát ještě nezaručuje kvalitní fotky, ale snad se nám s přibývajícími zkušenostmi podaří zveřejňovat kvalitní fotogalerie ze závodů 🙂
