2.6.2012 bylo datum, které jsme v našem kalendáři měli poznačené už dlouho dopředu. Czechman triatlon, který na tento den připadal měl omezený počet startujících, takže jsme s přihlášením nemohli dlouho otálet, aby jsme se na startovku vešli. My sice nejsme žádní „dlouhotraťaři“, ale když byly po roce 2011 na tuto akci tak kladné ohlasy, řekli jsme si, že se o kvalitách závodu přesvědčíme na vlastní kůži. S Čufou jsme se na závod poctivě připravovali, jen tedy předpověď počasí na den závodu nevypadala úplně ideálně. Oba máme rádi spíš teplo a ohlašovaných 17° vzduch (voda cca 20°C) nás moc nepovzbudili. No ale když už má člověk zaplaceno, tak se jede za každého počasí :-). Na cestu jsme si tedy přibalili i teplejší oblečení, ať na cyklistice netrpíme. V sobotu v 7h ráno jsme tedy frčeli směr Pardubice. Zhruba v 9:30 jsme byli na místě a teploměr ukazoval 12°C, obloha zatažená a docela foukalo. Říkal jsem si, že na krátký duatlon by to ještě ušlo, ale v takovém počasí normálně nechodím ani na cyklo trénink. Ne tak, abych si dal 90km v závodě :-). Naštěstí jsem se cítil zdravotně 100% fit (žádná rýmička ani zažívací potíže 🙂 ), takže jsem byl ve výsledku zklamaný jen z toho, že to dnes nebude žádná opalovačka a tudíž jsem faktor 15 tahal zbytečně :-/ :-). Po zaparkování jsme se šli zaprezentovat a dál až do 12h to bylo jen o přípravách (navštěva toi toi, zanesení věci do depa atd.). Po krátkém rozplavání jsme s Čufou a s dalšími bezmála 400 závodníky vrhli do průzračných vod zdejší pískovny. Čekalo na nás 1,9km plavání v jednom okruhu, takže jsme tempo zvolili s rozvahou a nikam jsme se nehnali. Celkem se zatáčelo jen kolem dvou bojek, takže úseky mezi nimi nám připadaly nezvykle dlouhé. Mě se plavalo celkem dobře. Plán byl takový, že plavání jen absolvuji a závodit budu až na kole. To se celkem povedlo až na to, že od poslední bójky jsem fásl nějakého „chmatáka“ na nohy. Plavání jsem tedy absolvoval za 0:36:18, což bylo o trochu pomaleji než jsem plánoval, ale zase jsem se cítil stále fajn. V depu na kolo jsem se docela zdržel. Neoprén se mě nějak nechtěl pustit a musel jsem se taky trochu přiobléct, ať mě nechytnou na kole záda z prochladnutí. Na kole jsem to chtěl v úvodu rozjet volněji, ale při pohledu na garmina se zdálo, že je proti. Tak jsem nasadil takovou rychlost, abych předjížděl a nemusel se zdržovat nějakým vozením ve vláčku s dalšími závodníky. Tepy se nakonec po chvíli ustálily, ale dalším drobným problémem, byly mírné náběhy na křeče do lýtek (jeden náběh jsem měl už na konci plavání). Hned jsem tedy do sebe kopl magneslife a doufal jsem, že po zahřátí to přejde. Během prvních 25km prního ze dvou okruhů 90km cyklistiky jsem do sebe stáhl jeden gel a jednu flašku pití. Stehna šlapaly úplně na pohodu, tak jsem držel tempo a doufal jsem, že to tak půjde dál. Na první občerstvovačce jsem nafasoval nový bidon s pitím a rozhodl jsem se koštnout zdejší tyčinky. Nějak jsem to do sebe natlačil a pokračoval dál v sem tam předjíždění. Vše šlapalo podle plánu, tepy asi normálka, jen mě to přestávalo bavit se pořad krotit s ohledem na po kole následující běh. Ve druhém okruhu jsem si na občerstvovačce vyměnil ještě jeden bidon a v ustáleném tempu dojel do depa. Alespoň čas cyklistiky 2:26:06 (záznam z garmina) odpovídal mým předpokladům, takže jsem byl ve velkém očekávání, co se bude dít na běhu. Czechman sice nebyl moje první půlka, protože v roce 2008 jsem dokončil Grafilita. Bohužel tam mi bolest v zádech nedovolila důstojně absolvovat běžeckou část. Proto jsem bral Czechmana jako reparát v kompletním absolvování 1/2 ironmana. V depu jsem sebral svůj poslední gel, druhý magneslife a vyběhl zdolat můj první půlmaraton v triatlonu. Trať byla rovinatá a většinou ve stínu. Hned první km vyšel pod 5 min/km, což mě docela překvapilo, protože jsem to rozběhl pocitově volněji. Udržoval jsem tedy zvolené tempo +- stejné a nenechal jsem se vyprovokovat rychlíky, co mě předbíhali jeden za druhým. Přece jen to měl být můj druhý odběhnutý půlmaraton vůbec, takže zkušeností moc nebylo. Naštěstí na běhání bylo počasí příjemné, takže k pohodovému výklusu stačilo, že jsem se pravidelně občerstvoval. Skoro se mi nechtělo věřit, že by to mohlo jít tak hladce a bezbolestně :-). Trochu jsem si pohrával s myšlenkou, že bych od 16km výrazně zrychlil, ale nakonec jsem neriskoval. Poslední 3 km už nebyly tak snadné a uvolněné, takže kdo ví, jak bych dopadl s mým zrychlováním. Běh jsem tedy zvládl v pro mě luxusním čase 1:39:28 (záznam z garmina). Celkově to tedy stačilo na čas 4:47:14 a 105. místo absolutně (22. místo v kategorii). Čufa si vedl podobně. Sice na plavání podle očekávání nabral mega ztrátu (čas 48:55), ale myslím, že byl velice spokojený, když zvládl trasu bez zastávky a možnosti vydechnout mezi případnými okruhy :-). Na kole Čufa pořádně zabral a jeho dosažený čas 2:37:45 ho posunul značně dopředu. Na běhu předvedl Čufa dokonce kvalitnější výkon než já (čekal jsem ale, že mi naloží víc 🙂 ). V cíli se Čufovi zastavila časomíra na hodnotě 5:10:28, což stačilo na rovné 200. místo absolutně (19. místo v kategorii). Absolutními vítězi se stali Karol Džalaj (4:00:19) a Simona Vykoukalová (4:30:31), oba z Rocktechniku. Jakmile jsme trochu vydechli a odklidili věci z depa, tak jsme šli s Čufou prubnout, co že si pro nás pořadatelé připravili po závodě. K jídlu jsme si mohli vybrat ze tří jidel + každý dostal balenou vodu (přimo z doby ledové 🙂 ). Po zahnání hladu jsme si už jen vyzvedli finišerská trička a spokojení jsme se vydali na cestu domů. Musím úpřímně říct, že pořadatelům nemám co zasádního vytknout. Trochu mě mrzí jen jedna drobnost. Plavecká čepice v růžové barvě pro pánskou kategorii? Nějak jsem nepochopil proč, když ženy měli bílou. Asi nějaká nová móda, které jsem bohužel nepodlehl. Takhle už čepici víckrát nepoužiji :-). Každopádně tohle je jen prkotina s ohledem na to, jak pozitivní dojem v nás závod zanechal. Když bude i příští rok natrénováno a bude sloužit zdraví, tak na startu nebudeme opět chybět.
Výsledky zde
Naše fotky zde
TV záznam zde
Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE Naše nová hračka do teamu. Už na začátku sezóny jsme avizovali, že na příští sezónu plánujeme vylepšit naše foto vybavení, protože obyčejný kompakt není na focení takto dynamického sportu úplně vhodný. Pořád jsme se utěšovali tím, že jsou pořád lepší nějaké fotky než žádné, takže jsme s upgradem nespěchali. Bohužel zvrat do našich plánů vnesl můj školní výlet po Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Na jedné z vycházek po Sarajevu mi přímo na ulici ukradli našeho mladého kompakta Canon ps 1100 is. Na základě toho jsme se rozhodli už neutrácet peníze za kompakt (na případné momentky nám snad poslouží mobily), ale vše investovat do digitální zrcadlovky. S výběrem a doporučením nám pomohla naše kamarádka a fotografka v jedné osobě Hanka Pauchová. Volba padla na sice již výběhový, ale osvědčený model Nikon D90, na který jsme v Bohemce dostali velmi lákavou slevu. Samozřejmě je nám jasné, že kvalitní fotoaparát ještě nezaručuje kvalitní fotky, ale snad se nám s přibývajícími zkušenostmi podaří zveřejňovat kvalitní fotogalerie ze závodů 🙂
