2.10. 2011 jsme se s mým věrným oddílovým kolegou zúčastnili jedné moc fajn akce. Byl jí MTB Ondřejnický duatlon. Sice jsme se o tomto závodě dozvěděli den před jeho konáním, když jsme si byli s Ivorym projet trasu kola Helf duatlonu, ale jinak jsme nenašli jediný důvod, proč nevyužít jednoho z posledních letošních teplých dnů k tomu, si parádně zazávodit. V sobotu večer jsem tedy mrkl na propozice, nastavil navigaci a v neděli ráno už jsme frčeli směr Kunčice pod Ondřejníkem. Po našem příjezdu na místo už startovaly dětské kategorie, takže jsme se šli hned zaprezentovat a trochu jsme se rozkoukali. Velmi přijemným překvapením pro nás bylo zázemí závodu, které bylo situované na náměstí před rehabilitační centrum. Hlavní závod se odehrával na tratích 3,6 km běhu (dva kopcovité okruhy v místním parku a lese) a 14 km MTB v terénu zdejších „kopečků“. Na start se postavilo 41 závodníků včetně juniorské kategorie, která běžela jen jeden okruh. Já s Čufou jsme se postavili na konec startovního pole (nebylo moc dlouhé, takže to byla tak třetí lajna 🙂 ). Zhruba v 11:15 bylo odstartováno. Startovní pole se rychle natáhlo, protože na tak krátkém běhu nebylo na co čekat a každý za to vzal hned po startu. Já s Čufou jsme se drželi na čele druhé skupinky a do depa jsme doběhli na pomezí první desítky. Prvních cca 1,5 km kola vedlo do kopce, který byl místy docela prudký, takže na nějaké vydechnutí po běhu určitě nebyl prostor :-). Naštěstí většina kopce vedla po nekvalitním asfaltu, takže nebylo trápení tak dramatické. Dokonce jsem se posunul trochu dopředu, ale bylo mi jasné, že tuto pozici udržím maximálně do prvního sjezdu. Po zhruba dalších 1,5 km, kdy se jelo po vrstevnici došlo na má slova a v prvním opravdovém sjezdu mě „přehrčeli“ dva ostřílení bikeři, kteří se to nabáli pustit a očividně věděli, kudy trasa vede. Po zbytek kola už jsem je viděl jen ve výjezdech, kde jsem je dojel, ale v dalším sjezdu byli zase fuč :-). Každopádně trať MTB byla zatím ta nejhezčí, jakou jsem kdy jel (jako, že jsem jich zatím moc nejel 🙂 ). Jelo se pořád nahoru a dolů. Vše dokonale vyznačené a technická náročnost (sjízdnost) na úrovni „žabařů“, jakými jsme my dva s Čufou, takže i když jsem byl ve sjezdech opatrný, tak to určitě nebyl žádný stres, jestli se někde vysypu :-). V cíli z toho bylo 6. místo a čas 0:58:34. Čufa dojel v čase 1:09:18 na 5. místě v kategorii M40. Absolutním vítězem se suveréně stal Nikola Ivanov v rekordním čase 0:52:14. Nejlepší ženou v cíli byla Hana Novotná s časem 1:15:49. Kompletní výsledky jsou zde. Závěrem už jen napíši pochvalu pořadatelům. Vše bylo připravené bez chyby a skvělé počasí můj dojem ze závodu ještě umocňovalo. Ani náhodou jsem nečekal, že by mě tak „neznámý“ závod mohl tak zaujmout. S poslední větou je spojená má jediná připomínka a tou je, aby se pro příští rok pořadatelé zaměřili více na propagaci. Pokud tedy stojí o větší počet startujících :-). Pro úplnost ještě přikládám odkaz na záznam z garmina, aby případní premiérově startující věděli, do čeho příští rok jdou :-).
Věrní čtenáři si určitě všimli, že už druhý závod nemáme vlastní fotky ze závodu. Bohužel naše oddílová fotografka se na 4 měsíce zdejchla studovat do zahraničí, takže zimu budeme muset přežít s odkazy :-).
Fotky 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE Naše nová hračka do teamu. Už na začátku sezóny jsme avizovali, že na příští sezónu plánujeme vylepšit naše foto vybavení, protože obyčejný kompakt není na focení takto dynamického sportu úplně vhodný. Pořád jsme se utěšovali tím, že jsou pořád lepší nějaké fotky než žádné, takže jsme s upgradem nespěchali. Bohužel zvrat do našich plánů vnesl můj školní výlet po Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Na jedné z vycházek po Sarajevu mi přímo na ulici ukradli našeho mladého kompakta Canon ps 1100 is. Na základě toho jsme se rozhodli už neutrácet peníze za kompakt (na případné momentky nám snad poslouží mobily), ale vše investovat do digitální zrcadlovky. S výběrem a doporučením nám pomohla naše kamarádka a fotografka v jedné osobě Hanka Pauchová. Volba padla na sice již výběhový, ale osvědčený model Nikon D90, na který jsme v Bohemce dostali velmi lákavou slevu. Samozřejmě je nám jasné, že kvalitní fotoaparát ještě nezaručuje kvalitní fotky, ale snad se nám s přibývajícími zkušenostmi podaří zveřejňovat kvalitní fotogalerie ze závodů 🙂
