3.9. 2011 byl premiérový termín nového triatlonu Kromplmen. Nejednalo se sice o ostrý start, ale jen o nultý ročník. Jak ale počet startujících ukázal, tak i pár týdnů „propagace“ a ideální letní počasí stačí k tomu, aby se na startu sešlo slušných 55 startujících. Mezi zúčastněnými jsme samozřejmě nemohli chybět ani já s Čufou :-). Zázemí závodu bylo v loděnici místního Bagráku, která poskytovala závodníkům slušný komfort (upravené plochy, sociální zázemí a občerstvení). Depo umístěné na perfektním „pažitu“ v těsné blízkosti vodní plochy bylo dokonalé, až na jeho orientaci! Distance závodu byly zvoleny v nezvyklém poměru 0,4 – 30 – 5, což není úplné lákadlo pro dobré plavce :-). Pro mne byla vzdálenost plavecké části tak akorát, protože od začátku července plavání netrénuji a pro Čufu to na okoupání určitě taky stačilo. Po plavání jsme tedy na čelo neztráceli tolik, jak bývá zvykem, nebylo to však dáno vzdáleností, ale plaveckými kvalitami startovního pole :-). Hned na začátku musím zmínit pro mě jednu zásadní věc a tou je pohyb v depu. I když se jednalo o nultý ročník, tak tohle mohlo být hned na začátku navrženo spravedlivě. Bohužel bylo depo umístěno tak nešťastně, že byli značně zvýhodněni závodníci, kteří mělí své vybavení umístěné hned na kraji depa, což v porovnání s opačným koncem činilo klidně rozdíl min 15s při každém přechodu. Já jakožto naivka jsem si myslel, že pořadatelé to učitě budou mít zmáknuté, jsem si kolo dal na opačný konec depa od výběhu z vody :-). Na kolo jsem šel tedy s trochu větší ztrátou na mé „spoluplavce“ než jsem počítal, ale naštěstí to nemělo trvalé následky. Protože mi nohy nejely úplně podle mých představ a ze začátku cyklistiky jsem jel sám, tak jsem byl po pár kilometrech dojetý skupinkou, ve které se dalo pěkně spolupracovat a začalo se mi jet celkem fajn. Bohužel nic příjemného netrvá věčně a po pár dalších kilometrech nás docvakl Tom Neradil, který byl minimálně v ten den s cyklistickou výkonností úplně někde jinde. Protože se až do poloviny cyklistiky převážně stoupalo, tak nebylo úplně jednoduché vůbec uviset ve skupině, jaké to byly nástupy :-). Naštěstí se na trati nevyskytoval vyloženě nějaký dlouhý kopec, takže jsem se v těch „vlnkách“ mnohdy se štěstím udržel v kontaktu. V druhé půli cyklistické části jsem se už odvážil i odstřídat, abych ve skupince nebyl úplně na okrasu, ale při tempu, kterým se jelo jsem se vůbec netěšil na běh. Zhruba 5km před cílem kola jsme dojeli první skupinu, ve které nechyběl Aleš Dedek a další silní cyklisté, takže do depa jsme přijeli všichni pohromadě. Při přechodu na běh jsem v depu chytl další asi 30s ztrátu, takže mě čekal tuhý boj to seběhnout. Věděl jsem, že na Aldu a Toma Neradila nemám, ale ostatní byli spíše cyklisté, kteří se s během až tak nekamarádí (ne že bych se já kamarádil 🙂 ). V první pulce běhu jsem se dostal na průběžnou 4. pozici a vyčkával jsem, jestli závodník přede mnou vydrží nastolené tempo. Po obrátce jsem ztrácel na třetí místo zhruba 25s, takže jsem si řekl, že je potřeba zkusit, jak na tom protivník je. Trochu jsem přidal a dotáhl se asi na 15s a připravoval jsem se, že poslední kilák bude tuhý boj :-). Bohužel v momentě, kdy jsem byl na krutý finiš psychicky připravený, to nevydržel soupeřův žaludek a musel si ulevit (díky Tome, že jsi ušetřil ten můj, v cíli bych asi dopadl podobně 🙂 ). Tak jsem se bez většího boje dostal na 3. místo, které jsem už bez problémů uhlídal až do cíle. Můj čas v cíli se zastavil na hodnotě 1:16:05. Vůbec špatně se nevedl ani Čufa, který se jako vždy propracoval v cyklistice značne dopředu a po skvělém běhu finišoval na 12. místě absolutně, v čase 1:19:50. Absolutním vítězem se s přehledem stal Alda Dedek, který doběhl v čase 1:14:28. První ženou v cíli byla Jana Dorazilová s časem 1:25:07. Na závěr si tedy dovolím vypsat několik námětů na zlepšení připravenosti závodu. Problém s depem jsem již zmiňoval a bylo by určitě fér postavit ho tak, aby to bylo pro všechny stejné. Zabezpečení cyklistiky mohlo být i na nultý ročník lepší. Nevhodně zvolená barva šipek (tmavě modrá) nebyla na tmavém asfaltu vůbec vidět, takže snad pořadatelé do přístího ročníku objeví silničářské reflexní barvy :-). S chybějícími regulovčíky na křižovatkách se letos počítalo, ale na přístí rok se snad s jejich nasazením už počítá. Poslední doporučení směřuji k časomíře, kde bych neexperimentoval a měřil čas čipy. Věřím, že příští rok nebude nejmenší problém, aby se závodu zúčastnila min. stovka závodníků a při umístěném cíli jako letos, by se pořadatelé zbytečně vystavovali riziku nezaznamenaných časů (pokud se tedy nepočítá s tím, že se bude měřit jen jeden čas a to ten celkový 🙁 ). Jinak závod hodnotím jednoznačně pozitivně a příští rok se budu do Kroměříže těšit opět na závěrečný triatlon sezóny. Kompletní výsledky jsou zde
Protože jsem měl první den svého „nového“ Garmina, tak záznam z jeho testování je zde
{gallery}kromplmen2011{/gallery} Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE Naše nová hračka do teamu. Už na začátku sezóny jsme avizovali, že na příští sezónu plánujeme vylepšit naše foto vybavení, protože obyčejný kompakt není na focení takto dynamického sportu úplně vhodný. Pořád jsme se utěšovali tím, že jsou pořád lepší nějaké fotky než žádné, takže jsme s upgradem nespěchali. Bohužel zvrat do našich plánů vnesl můj školní výlet po Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Na jedné z vycházek po Sarajevu mi přímo na ulici ukradli našeho mladého kompakta Canon ps 1100 is. Na základě toho jsme se rozhodli už neutrácet peníze za kompakt (na případné momentky nám snad poslouží mobily), ale vše investovat do digitální zrcadlovky. S výběrem a doporučením nám pomohla naše kamarádka a fotografka v jedné osobě Hanka Pauchová. Volba padla na sice již výběhový, ale osvědčený model Nikon D90, na který jsme v Bohemce dostali velmi lákavou slevu. Samozřejmě je nám jasné, že kvalitní fotoaparát ještě nezaručuje kvalitní fotky, ale snad se nám s přibývajícími zkušenostmi podaří zveřejňovat kvalitní fotogalerie ze závodů 🙂
