28.8. 2011 jsme společně s Čufou a naší oddílovou fotografkou Verunkou vyrazili na průzkum do Větřkovic u Kopřivnice. Zdejší pořadatelé letos připravili už druhý ročník terénního triatlonu pro širokou veřejnost, který byl zařazen i do seriálu závodů Beskydterra. Distance (0,4-18-3) a profil tratí se zdály ideální pro začátečníky. A proč jsme se pro tento závod rozhodli my dva s Čufou? Já po mém měsíčním výpadku hledal nějaké nenáročné závody, kterými bych se vrátil do pohody a Čufa se tešil, jak projede svého nového bika (SUP 920) z druhé ruky. Přiznávám, že z profilu cyklistiky jsem měl trochu obavy, tedy hlavně, jak se dostanu z kopce dolů, ale jak se později ukázalo, tak ani opačným směrem to nebyl žádný med :-). Do místa závodu jsme dojeli s časovým předstihem, aby jsme si projeli trať cyklistiky. Bohužel se to úplně nepovedlo, protože prezentace byla od parkoviště vzdálená cca 300m a přesto, že zapsání proběhlo bez čakání, tak to pendlování sem a tam, nám umožnílo projet trať jen po první „hebl“. Nyní určitě nelituji, že jsme okruh neprojeli celý :-). Na start se nakonec postavilo rekordních cca 90 lidí včetně štafet. Plavecká část probíhala v místní přehradě, ve které se plavalo z opačného konce k depu. Voda byla po tropických vedrech příjemně teplá, takže plavání byla pro nás s Čufou super koupačka :-). Z vody jsme tedy nevybíhali na předních pozicích, ale s tím jsme počítali. Já tentokrát nepodcenil depo a vzal jsem si i rukavice, kdybych se měl potřebu zase někde válet :-). Cyklistická trať se jela ve dvou stejných okruzích, z nichž se zhruba 50% jelo po asfaltu. Zbývajících 50% se projíždělo po místních polních cestách a pěšinkách, takže určitě nic technicky náročného. Bohužel zajímavou udělali cyklistikou část dva místní kopce, které jsou nejlépe vidět na profilu. Před závodem jsem si říkal, že to přece nemůže být tak náročné a určitě to vyšlapu. Realita byla taková, že jsem oba kopce šel od půlky pěšo :-). Kdyby se to jelo jen jednou, tak bych se asi hecl, ale raději jsem šetřil síly, když jsem viděl, že byla chůze do kopce stejně rychlá jako jízda na kole. Sjezd byl pak pro zkušené bikery brnkačka, ale my jsme ho sjížděli s patřičným respektem, takže jsme si vlastně neodpočinuli ani z kopce :-). Každopádně jsme oba okruhy zvládli bez pádu a dokonce jsme se posunuli v průběžném pořadí trochu vpřed. Závěrečný běh už byl relativně v pohodě. Běžel se jen jeden okruh kolem přehrady. Bohužel mě tuto disciplínu trochu zkomplikovalo značení tratě, když jsem si na jedné odbočce trochu zaběhl a v jednom z rozbahněných úseků mi zula bota a zůstala zabořená. Bohužel to bylo ještě necelý kilometr do cíle, takže jsem se rozhodl pro ni vrátit :-). Jinak běžeckému okruhu nemám co vytknout. Nebylo to nic extrémně náročného (skoro rovina), ale místy ta správná divočina. Nakonec jsem finišoval na 7. místě absolutně v čase 1:21:23. Čufa se v běhu propracoval na konečné 13. místo časem 1:27:05. Absolutním vítězem se stal Robert Solanský s časem 1:17:04. První ženou v cíli byla Lucie Materová, která s poloviční délkou cyklistiky dosáhla času 0:57:32. Celkově lze závod hodnotit pozitivně. Zajištění na trati bylo s ohledem na výši startovného (dobrovolné) odpovídající. Já osobně bych si ale klidně připlatil a viděl za to na trati cyklistiky regulovčíky v místech nájezdů z vedlejší na hlavní silnici. Je jasné, že v minulých ročnících při počtu startujících okolo 40ti se to dalo nějak ignorovat, ale startovní pole blížící se stovce, už by si zasloužilo více zabezpečení. Po dořešení těchto „maličkostí“ se bude dát tento závod považovat za terénní obdobu Morkovského chlapa, který je proslavený svým Litenčákem :-). Kompletní výsledky jsou zde
Další fotky jsou zde Video zde
{gallery}vetrkovicky_2011{/gallery} Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE Naše nová hračka do teamu. Už na začátku sezóny jsme avizovali, že na příští sezónu plánujeme vylepšit naše foto vybavení, protože obyčejný kompakt není na focení takto dynamického sportu úplně vhodný. Pořád jsme se utěšovali tím, že jsou pořád lepší nějaké fotky než žádné, takže jsme s upgradem nespěchali. Bohužel zvrat do našich plánů vnesl můj školní výlet po Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Na jedné z vycházek po Sarajevu mi přímo na ulici ukradli našeho mladého kompakta Canon ps 1100 is. Na základě toho jsme se rozhodli už neutrácet peníze za kompakt (na případné momentky nám snad poslouží mobily), ale vše investovat do digitální zrcadlovky. S výběrem a doporučením nám pomohla naše kamarádka a fotografka v jedné osobě Hanka Pauchová. Volba padla na sice již výběhový, ale osvědčený model Nikon D90, na který jsme v Bohemce dostali velmi lákavou slevu. Samozřejmě je nám jasné, že kvalitní fotoaparát ještě nezaručuje kvalitní fotky, ale snad se nám s přibývajícími zkušenostmi podaří zveřejňovat kvalitní fotogalerie ze závodů 🙂
