23.8.2014 nás čekal další z vrcholných závodů sezóny. Možná tak ani nešlo o jeho důležitost, protože závody ČP nejezdíme kvůli výsledku, ale o jeho distance. Pilman se totiž jezdí na tratích 1/2ironmana, což pro většinu z nás v oddíle není obvyklá triatlonová vzdálenost. Do Žďáru jsme původně měli vyrážet ve složení Mira, já, Zdeňa a Baťa. Bohužel třetí jmenovaný nakonec ze zdravotních důvodů nejel. Naše oddílová účast se tedy co do počtu startujících nedala srovnávat s Czechmanem, ale i tak to stačilo na to, aby jsme byli v ČP hodnocení jako oddíl. Ať to neprotahuji pro ty, které zajímá jen strohá fakta. Startovalo se v 11h. Pilská nádrž měla 18°C. Teplota vzduchu byla podobná (proměnlivá). Odstartovalo celkem 183 závodníků. Dokončilo 169. Absolutním vítězem se stal stylem start/cíl Laďa Dvořák s časem 4:25:35. Nejlepší ženou byla Dáša Svěráková s časem 5:26:40. My Zapráci jsme dokončili v pořadí: Peca 51. místo s časem 5:21:37, Mira 63. místo s časem 5:27:23, Baťa 148. místo s časem 6:25:21. Jak to celé probíhalo z mého pohledu se dočtete v následujích řádcích. Snad tak namotivuji ostatní k účasti v příštím roce a sebe někdy v budoucnu :-). Závodit na Pilmanovi jsem měl v plánu už před sezónou. Když člověk trénuje na Czechmana, tak si říká, že na konci sezóny to může být s výkoností jedině lepší. Bohužel to letos nebyl můj případ. V srpnu se pokazilo počasí a já 14 dní před závodem doléčil střevní chřipku. Příprava na závod tedy nebyla skoro žádná. Šlo spíše o to, abych se uvedl do provozního stavu. Dal jsem tomu od každé disciplíny trochu a doufal, že to nějak odjedu. Zaplaceno jsem již měl (nechtěl jsem si nechat ujít další funkční tričko 🙂 ), takže by mě od startu odradilo jedině velice nepříznivé počasí nebo nemoc. Ani jedno nenastalo, takže v sobotu ráno jsme s Verunkou vyráželi směr Žďár nad Sázavou. Mira i Baťa jeli každý samostatně, takže jsme se měli potkat až na místě. Cesta proběhla naprosto hladce a na místo jsme dorazili po 9h. Protože jsme byli s Verunkou na Pilmanovi poprvé, tak pro nás bylo prostředí kolem Pilské nádrže neznámé. Jak jsme však zjistili, tak velkou novinkou bylo prostředí zázemí pro všechny. Vše od parkoviště, toalet, sprch a veškerých okolních terénních úprav prošlo totiž rekonstrukcí, takže to tam vše „vonělo“ novotou :-). Po bezproblémové prezentaci jsme se pozdravili se známými tvářemi, omrkli start plavání a šli se připravovat. Vše naštěstí klapalo, jak mělo. Žádný předzávodní stres, sluníčko svítilo, prostě pohoda. Při rozpravě nám vysvětlili, k čemu že jsme dostali 3 igelitové tašky (bíla, modrá, červená) skoro jako ve světě 🙂 a šlo se na start. V plavání nás čekaly 2 okruhy, celkem tedy 1,9km (výběh z vody po prvním okruhu byl zrušený). Po krátkém rozplavání jsme se seřadili na start a přesně v 11 bylo ostartováno. Nehrnul jsem se nějak dopředu, ale zase jsem se nechtěl nechat odříznout od skupinek, které plavou podobně jako já. Zhruba po 200m nás čekala první bojka, kde jsem měl obavu, že bude mela. Naštěstí se žádné drama nekonalo a já si našel první nohy, za které jsem se zavěsil (jak se později ukázalo, tak to byl Luďa Blinka). Od druhé bójky k cíli prvního okruhu se plavalo proti slunci, takže člověk viděl tak 2m před sebe. Bylo tedy 2x výhodnější plavat ve skupině, ať člověk neztratí směr. Ve druhém okruhu jsem zkusil ve směru po slunci stáhnout cca 20m ztrátu na skupinu před námi. To se povedlo tak na 1/2, protože se to povedlo až na 2 bójce, kde mě tato skupina opět orvala. Trochu to nakopli do cíle, ale já už jel na max, takže jsem na posledním úseku opět propadl. Při výběhu jsem však zjistil, že jsem nezaplaval až tak špatně. Šel jsem z vody s „výborným“ plavcem Kňavisem a ještě lepším plavcem Luďou, takže jsem situaci vyhodnotil jako skvěle rozjetý závod :-). Na přeběhu z vody jsem si vyzvedl modrou tašku s věcmi na kolo (blue=bike) a šel se převléci do stanu. Tam jsem se zdržel déle nez jsem plánoval. Náběhy na křeče do stehen mi bránily rychle vysvléci nohavice neoprénu a pak jsem trochu bojoval s mými novými kompres ponožkami (žádná designovka to sice není, ale pro mou achilovku super). Nakonec vše dobře dopadlo a nasedl jsem na kolo vstříc 90 km ve třech okruzích. Z důvodu neznalosti zdejšího profilu jsem první okruh absolvoval s respektem. Stejně jsem měl trochu problém usadit se na sedlo a lehnout do hrazdy, takže volnější tempo tolik nevadilo. Ve druhém okruhu jsem se dostal do tempa a posunul se trochu dopředu. Místní kopečky sice nebyly nějak náročné, ale když už je člověk jede po 3, tak se projeví nenajeté km v tréninku :-). Ve třetím okruhu jsem si přestal hrát na hrdinu a raději zvolnil. Představa pochodování na běhu nebyla moc lákavá, takže jsem trochu pošetřil už tak unavená stehna a začal se kochat zdejšími kopečky :-). Sice se zhruba od poloviny cyklistiky zatáhlo, ochladilo a začalo to smrdět vodou, ale relativně to vydrželo a já z kola sesedal jen za mírného poprchání. Záznam trasy zde
Po kole jsem si opět poseděl v převlékacím stanu (raději jsem se přioblékl) a v rozumném tempu vyběhl opět do 3 okruhů po 7 km. Na prvních kilometrech jsem si pochvaloval, jak je to super počasí na běh a vzpomínal na to horko při Czechmanovi. Myslím, že tempo jsem zvolil od začátku rozumné, takže mě docela překvapily náběhy na křeče do stehen v jediném táhlém seběhu na trati. Vzhledem k tomu, že mě to chytlo hned v prvním okruhu, tak mne to příliš sebevědomí nedodalo. V náběhu do dalšího okruhu jsem se pořádně občerstvil na občerstvovačce a doufal, že už to horší nebude. Tempo mi sice postupně spadlo pod 5min/km, ale to mě nějak netrápilo a já jen doufal, ať to doběhnu. Přechod do chůze by znamenal vychladnutí a zřejmě i to, že by mě docvakl oddílový kolega Mira, který vypadal ve třetím okruhu nebezpečně svěže 🙂 a pak taky to, že by mě mohla předběhnout první žena :-). Naštěstí vše dobře dopadlo a já bez dalších komplikací doklusal do cíle svého 2. 1/2ironmana v sezóně. Záznam trasy zde
V cíli už jsem počkal jen na Miru, občerstvili se a šli se převléct do suchého, protože opalovačka z dopoledne se už nekonala. Nebýt toho chladného počasí (které je na Pilmanovi standard), tak by byl i závěr závodu o mnoho příjemnější. V každém případě organizace a zázemí závodu (tady by možná sneslo pronajmout pár TOi TOi) nemělo chybu. Příští rok bych se do Ždáru určitě vrátil, ale to už bude triatlon dočasně na odstavné koleji :-).
Výsledky zde Fotky ondrapaja, Tomáše Petra na FB1 a 2, ČTA, graves, prochisport,
{gallery}pilman2014{/gallery}
