Grand finále Triseries se konalo opět v Hulíně při Hulmenovi, jen to bylo tentokrát na olympijských distancích (1,5 km plavání, 40 km cyklistiky, 10 km běhu). Do Hulína jsme se sjeli ve složení Benji, Mira, Víťa a já, takže se daly očekávat slušné výsledky ;-). Pro poslední příděl bodů se sjela řádná konkurence, což jen potvrdilo vzrůstající kvalitu startovního pole v závodech Triseries. Benji, který držel vedení v seriálu, nechtěl nechat nic náhodě a do Hulína přijel ukázat, že celou sérii neovládl náhodou. V mém případě to byl o dost větší kalkul, než se mohlo zdát. Mohl jsem se totiž probojovat na pódium v absolutním pořadí a zvítězit ve věkové kategorii, takže mou neúčastí jsem mohl přijít „o hodně“. Už na Kromplmena jsem nastupoval zesláblý (o dost lehčí 🙂 ) po střevních potížích. Náročné počasí v Kroměříži mi moc nepřidalo, takže v týdnu před Hulmenem jsem trénink vypustil úplně (bolení v krku a rýmečka si předávali štafetu). Jak jsem na své zdraví opatrný, tak jsem to v sobotu riskl i s ucpaným nosem (prý všechno, co je od krku nahoru není na překážku :-/).
Jak je na Hulmenovi zvykem, tak se startuje intervalově podle pořadí přihlášek. Tentokrát žádná spolupráce nehrozila a závod jsme si odmakali každý za své. Chladné a větrné počasí bylo úplným opakem toho, co jsme si užili v Kroměříži. Naštěstí nelilo, takže to nebyla taková tragédie. Jako první z našeho oddílu skákal do bazénu Mira (spěchal domů 🙂 ). Po delší pauze pak Benji a já. Víťa startoval až v závěru. Já šel do závodu s cílem dokončit a moc se nedodělat. Zvolil jsem tedy volnější tempo ve všech disciplínách. Benji mi slušně odskočil už v plavání, kde bych na něj vůbec neměl. Cyklistika byla na pohodu a tak jsem šel letos poprvé na běh odpočinutý :-). V závěrečném běhu jsem už nic nehrotil. Zvolené tempo 4:30/km bylo optimální a tak jsem letos poprvé nepadal v cíli na hubu :-). Benji mi s časem 2:13:47 nadělil slušných 9 min a dokončil na skvělém 3. místě absolutně (2. v kategorii). Já už jen sledoval, kdo další mě ve výsledkovce přeskáče. Mimo borce z AD teamu si mě vychutnal i Mira, který mi neskutečně naložil v běhu a s časem 2:22:03 dokončil 16. absolutně (7. v kategorii). Víťa nám všem poctivě kryl záda a s časem 2:44:25 dokončil na 60. místě absolutně (21. v kategorii). Vzhledem k okolnostem mi nezbývalo, než samotný závod hodnotit pozitivně. Na bednu v absolutním pořadí Triseries to sice nevyšlo, ale i 1. místo v kategorii do 40 let se počítá. Zato Benji měl vše pod kontrolou po celý den :-). S přehledem zvítězil v absolutním pořadí Triseries 2017 a mohl zakončit úspěšnou triatlonovou sezónu s pomyslnou třešničkou na dortu :-).
Na závěr si ještě dovolím velkou pochvalu pro Rosťu Burdu a jeho pořadatelský tým celé Triseries. Když se mi dva roky zpět zmiňoval, že by něco takového chtěli rozjet, tak jsem moc nedoufal, že se mu podaří realizovat pohár na tak vysoké úrovni. Po zkušenostech s Hanáckým pohárem jsem byl k něčemu dalšímu na úrovni závodů „pouťáků“ skeptický, ale dvě sezóny s Triseries jasně ukázaly, že i pro hobby triatlonisty se dá pořádat pohár na velmi vysoké úrovni se vším, co k tomu patří. Do Hulína tedy letí hluboká poklona a díky!
Kompletní výsledky a odkazy na fotky jsou zde
