7.6.2014 jsme se ve větším počtu zúčastnili triatlonové mega akce Czechmana, který byl letos vyhlášen jako mistrovství republiky v 1/2 ironmanu. Přestože nás z oddílu startovalo 7, tak budete muset vzít za vděk reportu pouze z mé klávesnice. Ostatní se tomu zdárně vyhýbají a údajně na to mám nejvíc času :-). Proto si neodpustím napsat tento článek více osobní než je zvykem. Vezmu to tedy pěkně z gruntu. Na Czechmana jsme se všichni registrovali s dostatečným předstihem, protože už 3 měsíce před startem byl závod vyprodaný a zbývajícími nejistými možnostmi přihlášení byla čekací listina nebo inzeráty. Vzhledem k tomu, že se Czechman jezdí v objemech polovičního ironmana (1,9 km plavání, 90 km na kole a 21 km běhu), bylo potřeba trochu přitvrdit v přípravě a nepodcenit životosprávu, zvlášť když předpověď počasí slibovala v den závodu teploty atakující 30°C. Samozřejmě jsme nezanedbali ani materiálovou přípravu, která byla zaměřená hlavně na cyklistickou část. Nebudu to raději dál obkecávat a vyklopím, jak to celé probíhálo v den D. Do Pardubic, přesněji do Dolan, jsme většina odcestovali až v den startu. Jen Witold a Pivi byli na místě den předem. Cesta ráno klapla bez problémů a všichni jsme zaparkovali na poloostrově (parkoviště A). Jen tedy Zdeňa při přejíždění z jednoho místa parkoviště na druhé (chtěli jsme mít auta všichni u sebe) zachytil podvozkem neoznačený pozůstatek závory (trubka prům. 10 cm, která trčela cca 15 cm ze země), který byl schovaný v trávě a orval si komplet krytování motoru své A6. Auto pak zůstalo viset na vyztužení podvozku a ani 4×4 s tím nechtělo pohnout. Naštěstí se po pár minutách podařilo auto vyprostit, ale měli jsme po náladě a dobrá půlhodina z předzávodní připravy byla fuč. Naštěstí prezentace proběhla naprosto hladce a příprava materiálu do depa byla bez problémů, takže jsme vše stíhali načas. Po uložení věcí do depa zbývala ještě necelá hodina do startu, takže bylo dostatek času si odskočit, vyslechnout rozpravu a po nasoukání do neoprénu se jít rozplavat. 10 minut před startem nás pořadatelé ženou z vody, aby jsme se poskládali na start. Volíme s bráchou levou stranu (předloni se mi osvědčila), kde se potkáváme i s malým velkým mužem (pro neznalé Medkem) a pod námi v první lajně se štengrují profíci. Zdá se tedy, že volba místa startu byla dobrá. Ještě stíháme předzávodní foto, když už nás Verunka identifikovala 🙂 a pořadatelé hlásí minutu do startu. V neoprénu na přímém slunci už začíná být horko, takže se těšíme do vody. Po 2 minutách ohlásí pořadatelé další minutu do startu. To už nám dochází, že se na něco čeká, když v tom slyšíme opodál startovat vrtulník. Tím se vše vysvětluje, ale ochlazení nám to nepřináší, takže ještě pár minut přetrpíme něž si nás z vrtulníku nafotí, natočí a my si zamáváme. Je odstartováno a my v 500 hlavém startovním poli skáčeme (možná spíše vcházíme 😉 ) do vody. Konečně se dostavuje toužebné osvěžení, které vzápětí střídá boj o prostor na hladině. Vše v mém případě probíhá v mezích ohleduplnosti :-). Plavu si své tempo a jen zřídka fásnu nějaký pohlavek nebo potahání za nohy. Překvapivě se spíš prokousávám dopředu a na první bójku doplavávám bez úhony. Ohlížím se kolem sebe a vypadá to, že už by mělo být prostoru k manévrování dostatek. Zapřáhl jsem se za nejbližší nohy přede mnou a plavu jejich tempo. Vše je ok a dokonce ani ramena v neoprénu nebolí, což je nezvyklé :-). Plavu ve skupině směr druhá bójka, když v tom se mému sousedovi zalíbí nohy přede mnou. Chvilku se mačkáme těsně vedle sebe, ale pak to vzdávám, zapínám třetí kosmickou a plavu dopředu. Po pár minutách míjíme druhou bójku a plácáme to k cíli. Stále se držím v jakože skupině, ale už nikomu neplavu v nohách. Začínám v rámci možností stupňovat tempo, ale jsem opatrný s kopáním, protože náběhy na křeče do lýtek nevěstí nic dobrého. Je tu konec plavání a já při výběhu z vody vyhlížím druhého bráchu, který mi má předat garmina se zapnutými stopkami. Bohužel jsem si v nastavení nevypl autostop, takže z první disciplíny nevím nic a nemám tudíž ani přehled o celkovém čase. No co už, po menších zmatcích v depu vybíhám na silnici, kde naskakuji na kolo společně s Honzou Keprtem. Ten se vyděšeně dotazuje, kdo že mě naučil plavat, z čehož usuzuji, že čas plavání bude asi ok :-). Přepínám garmina do cyklistiky, zalamuji to na hrazdu a smažím to vpřed společně s ostatními. Chvilku mi trvá než se vydýchám a občerstvím. Hned z kraje jsem do sebe musel kopnout magnezko, protože už v depu jsem měl náběhy na křeče do třísel, což mě docela zaskočilo. Naštestí po pár kilometrech v sedle jsou nohy naprosto ok a cítím se fajn. Svištím to zhruba 42 km/h, celkem na pohodu. Tepy jsou sice ještě rozdivočené z plavání, ale věřím, že si to sedne. První okruh hodně předjíždím. Na obrátce kontroluji, jak jsou na tom ostatní. Překvapuje mě odstup Medka, ale počítám s tím, že do konce cyklistiky mě docvakne. Ve druhém okruhu ze tří jsem nepatrně ubral z aktivity a trochu splynul s cyklisty s podobným tempem. Jedeme trojička, ve které jedu převážně na špici. Na obrátce vidím, že Medek stáhl jen přibližně 30 s, z čehož usuzuji, že se mu asi moc dobře nejede. Držím tempo ve skupině a nepouštím se do žádných hurá akcí. Měl jsem sice v plánu jet cyklistiku naplno, ale v tom horku nic neriskuji a přehodnocuji plány na „ve zdraví dokončit“ (jak srabské že? 🙂 ). Při každém průjezdu občerstvovačkou poctivě doplňuji ionťák i vodu, takže mi opravdu nic neschází. Ve třetím okruhu vyklízím pozice z čela a akceptuji tempo zkušenějších (Kovalovský s Jarošem vypadají, že to nejedou poprvé 🙂 ). Tempo sice trochu upadlo, ale i poslední okruh rychle utekl, takže cyklistika v mém podání vypadala takto. V depu na běh šlo vše celkem bez problémů. Menší kreč při obouvání ponožek rychle odezněla, takže jsem byl plný očekávání, jak to půjde dál. Za poslední dva měsíce jsem kvůli achilovce naběhal jen 60km, takže volím rozumné tempo do 5 min/km. Běží se mi lehce a první kilometry mám rychleji, než bych chtěl. Nakonec toho využívám na občerstvovačkách, kde přecházím do chůze, abych se v klidu napil a zchladil. Samozřejmě mě předbíhá jeden závoďák za druhým, ale s tím jsem počítal. Držím si své tempo, vyhlížím Medka a je mi fajn :-). Zhruba po 10 km mě konečně dobíhá náš oddílový lídr. Běží sice rychleji, ale nevypadá na to, že by si to nějak užíval. Já konečně potkávám bráchu, který bojuje s křečemi a svého prvního půl železňáka si „užívá“ se vším všudy. Já stále doufám, že mě nic podobného nepotká. Proto dělám to, co mi jde nejlépe a poctivě se občerstvuji. Gel jsem do sebe během 1/2 martatonu sice nedostal, ale cola, ionťák a voda mě dopravily až do cíle. Výsledný čas běžecké části byl splněn podle plánu, takže v cíli zavládla maximální spokojenost. Celkový čas 4:44:56 bylo vylepšením mého maxima i přesto, že byla o cca 4 km delší cyklistika a o cca 0,5 km běh než v letech minulých. V každém případě byly letošní trasy vytýčeny přesněji než dřív, takže výsledný čas má větší porovnávací hodnotu (pokud tedy nekecá garmin 🙂 ). Jak už z výše napsaného vyplynulo, tak z našich byl nejlepší Medek, který zvládl Czechmana za 4:41:59. Jeho čas byl pro něj zřejmě zklamáním, ale ani jemu se nevyhnuly silné křeče při přechodu z kola na běh, takže byl ve výsledku rád, že to rozběhl a nakonec dokončil. Dalším našim finisherem byl Mira s časem 4:59:39. V jeho případě zavládla určitě spokojenost, že stlačil čas pod 5 h a bez větších potíží závod dokončil. Pomyslnou oddílovou bramboru sklidil Pivi s časem 5:20:07. Pár minut za ním se do cíle protrápil Zdeňa s časem 5:28:36 a posledním oddílovým a možná nejspokojenějším finisherem byl Witold, který si vyrovnaným výkonem doběhl pro čas 5:59:11. Na závěr jsem si nechal naše nejnadějnější želízko v sobotním horku. Byla jím Alča, která se na Czechmana vrátila také po roční pauze v nesrovnatelně lepší formě. Pod vedením trenéra zapracovala na všech třech disciplínách a vylepšila svůj čas o neskutečných 1h 30min!! S časem 5:33:23 vybojovala pro náš team skvělé 3. místo v kategorii. Jen pro úplnost doplním, že absolutním vítězem se stal nestárnoucí Petr Vabroušek s časem 4:10:20 a nejlepší ženou byla Eva Potůčková s časem 4:33:25. Na závěr si dovolím zhodnotit zajištění závodu. Podotýkám, že nemohu moc srovnávat se závody ze zahraničí, protože Czechman, je pro mě TOP závod, kterého jsem se účastníl, ale i lajk jako já musí vidět, že za 1400,- startovného dostane závodník kompletní servis. Už jen těch upomínkových předmětů je požehnaně a samotné finisherské tričko nemá chybu. Ano, tyhle věci závod závodem nedělají, ale já z nich mám radost, když to není jen hromada letáků a katalogů :-). Samozřejmě jsem si všímal i pořadatelů, kteří fungovali na 100% a nezaznamenal jsem jediný problém jak u prezentace, tak na občerstvovačkách v průběhu závodu. Všichni vše podávali k plné spokojenosti. Je jasné, že chyby se vyskytly a zřejmě se nevyhýbají žádné akci, takže ať už se jedná o na začátku opožděný start kvůli helikoptéře nebo mega průser s nedostatkem pitné vody na trase běhu, který schytali závodníci od 100. místa, tak věřím, že nakonec z nich jsou víc nešťastní pořadatelé než samotní závodníci. Nesporným faktem však je, že Czechman je připravovaný s maximálním nasazením a důrazem na to, aby byly uspokojeny především potřeby závodníka a to je nejdůležitější!
Výsledky zde
Fotky pořadatele zde
Fotky Jitky Sečkové zde
TV záznam zde
{gallery}czechman2014{/gallery}
