25.2.2012 se stal minulostí již 19. ročník Rohálovské desítky, která si, jako je tomu už zvykem, zapíše další účastnický rekord. Letošní počasí sice nebylo tak příznivé jako vloni, ale i tak se dala teplota kolem 8°C považovat za přímo jarní, takže k ideálu už chybělo jen bezvětří. Nic to ovšem nemění na faktu, že si letos našlo cestu na start úctyhodných 520 závodníků (dokončilo 519), což znamenalo překonání loňského účastnického rekordu o téměř 100 závodníků. Přesně ve 12h bylo tedy odstartováno a celé startovní pole vyběhlo zdolat zdejší náročnou, 10km dlouhou trať. Bezkonkurenčně si v letošních podmínkách vedl Honza Kreisinger, který doběhl v čase 0:31:08 a stal se tak absolutním vítězem. Nejlepší ženou v absolutním pořadí byla Petra Pastorová s časem 0:36:17, která tak sesadila z trůnu dlouholetou „královnu“ zdejší tratě Petru Kamínkovou. Koho zajímají jen holá fakta, tak již nemusí ve čtení pokračovat, protože dál už bude tento text jen o osobních dojmech ze závodu, tak jak jsme jej viděli my ze Zapra :-). Zdeňa, který letos ohlásil návrat do kolotoče regionálních triatlonových závodů, pojal „Rohálovku“ jako další z řady přípravných závodů. Jak mi prozradil, tak během mrazivých týdnů vůbec netrénoval, takže se byl znovu proběhnout až poslední dva týdny před závodem. Jak se ale ukázalo stačilo to na to, aby se mu běželo skvěle. S ohledem na to, že doba jeho největších bežeckých výkonů (osobák na Rohálovce hluboko pod 40min) už je přes 10 let zpět, tak se není čemu divit, že se svými kily navíc (aktuálně zhruba 90+, ale během zimy už šlo 8kg dolů 😉 ) své limity opět hledá. Nakonec tedy doběhl s mírnou rezervou a dobrým pocitem z výkonu v čase 0:45:26 na 234. místě absolutně, což je před sezónou důvod k optimismu :-). Čufa nastupoval do závodu trochu skeptický. Necítil se úplně ve formě (po absolvování Radíkovské 15 se ani nedivím 🙂 ) a tak nasadil po startu tempo, na které je zvyklý a zkusil, co to s ním udělá. Bohužel již na druhém kilometru se potvrzuje, že to dnes nebude ono a bude to hodně o „morále“. No a protože Čufa není žádné „Béčko“, tak se s tratí popral se ctí a doběhl ve skvělém čase 0:41:47 (117. místo absolutně). Osobák to sice nebyl, ale každý den není posvícení, takže i tak může být s výkonem maximálně spokojený. Já nebudu nějak mlžit, že jsem chtěl letos „Rohálovku“ zaběhnout pod 40min. Bohužel jsem do závodu nenastupoval s příliš velkým sebevědomím. V silných mrazech jsem toho už nenaběhal tolik, co se dalo „nalítat“ před pravou zimou a tak jsem si řekl, že se nechám překvapit. Na startu jsem se postavil po bok Klakece, Míši Dvorského a Čufy, kteří mi měli pomoci udržovat tempo. Všichni tři sparingové měli běžet na čas kolem 40min, takže jsem věřil, že když se jich udržím, tak by mohlo předsevzetí klapnout. Bohužel hned po startu se naše skupina roztrhala a startovní pole se začalo promíchávat. Docela mě překvapilo, kolik „pomalých“ běžců si nastoupalo dopředu a musel jsem je tak obíhat i po trávě, protože jinak to fakt nešlo. Naštěstí po 500m se pole natáhlo a bylo možné běžet tak, jak každý chtěl. Já se držel Klakece. Č. a M. zmizeli z dohledu hned po startu (hold jsou zkušenější 🙂 ). První kilometr proběhl tedy skoro podle plánu. Dál už se trať začala trochu vlnit a K. mi začal trochu odbíhat. Při výběhu kopce z Prusinovic jsem už ztrácel na K. nějakých 20m a tak jsem se psychicky připravoval na to, že to nějak dám „sám“ a nebudu se zabývat naháněním času pod 40min. Naštěstí mi tyto myšlenky nevydrželi přiliš dlouho. Na vrcholu prvního kopce jsem viděl, že K. docvakl M. a má ztráta v kopci nějak nenarostla. V seběhu jsem tedy zabral, natáhl krok a dotáhl se na sparingy. Takto jsme společně běželi asi 2km a předběhli tak i Č. Pak se K. utrhl a běžel si své. Já zůstal věrný M. a držel se zuby nehty :-). Bylo z toho prvních 5km za 19:20 a já začal pochybovat, že cestou zpět ztratíme tak málo, když to nejhorší nás teprve čekalo :-/. Kopec v Tučapech jsem přežil a držel se stále M. V seběhu jsem trochu odpočíval, abych se pošetřil na zpáteční cestu do Prusinovic, která je převážně do kopce a letos byla i slušně proti větru. Zbaběle jsem se tedy od 7. do 9. kilometru schovával za M. Na kopci nad Prusinovicemi na 9. kilometru mi hodinky hlásily čas 36:30 a já se naivně rozhodl to ještě zkusit dostat pod 40min. Oběhl jsem Mišu, natáhl „haksny“ a valil to aspoň z kopce. Bohužel výběh do cílové rovinky byl na závěr náročnější než si pamatuji a tak to nakonec neklaplo :-). Čas se zastavil na hodnotě 0:40:35, což stačilo na 83. místo absolutně a vytvoření nového osobního rekordu na Rohálovce (starý byl 0:42:17). Hlavně se tedy chci ještě jednou a veřejně omluvit Mišovi Dvorskému, že jsem ho na posledním kilometru, tak sprostě (díky němu „plný sil“) orval :-). Záznam z Garmina raději nepřikládám. Trasu určitě každý zná a tepy jsou nepublikovatelné :-).
Jak se říká, tak nejlepší musí přijít nakonec. Před startem hlavního závodu se běhají i závody dětí a my měli poprvé své želízko v ohni ;-). V kategorii „chlapci 2006-2008“ nastoupila na start naše oddílová naděje Martínek :-). Na vzdálenosti 140m dokončil na skvělém 10. místě v čase 0:00:43 a to dokonce po kolizi v první zatáčce, při niž si byl nucen lehnout 🙂 Výsledky: vysledky_hlavni_zavod_19_rocnik_PDF vysledky_deti_a_mladez_19_rocnik_PDF vysledky_hlavni_zavod_mezicasy_19_rocnik Další fotky 1, 2, 3
{gallery}rohalovka2012{/gallery} Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE Naše nová hračka do teamu. Už na začátku sezóny jsme avizovali, že na příští sezónu plánujeme vylepšit naše foto vybavení, protože obyčejný kompakt není na focení takto dynamického sportu úplně vhodný. Pořád jsme se utěšovali tím, že jsou pořád lepší nějaké fotky než žádné, takže jsme s upgradem nespěchali. Bohužel zvrat do našich plánů vnesl můj školní výlet po Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Na jedné z vycházek po Sarajevu mi přímo na ulici ukradli našeho mladého kompakta Canon ps 1100 is. Na základě toho jsme se rozhodli už neutrácet peníze za kompakt (na případné momentky nám snad poslouží mobily), ale vše investovat do digitální zrcadlovky. S výběrem a doporučením nám pomohla naše kamarádka a fotografka v jedné osobě Hanka Pauchová. Volba padla na sice již výběhový, ale osvědčený model Nikon D90, na který jsme v Bohemce dostali velmi lákavou slevu. Samozřejmě je nám jasné, že kvalitní fotoaparát ještě nezaručuje kvalitní fotky, ale snad se nám s přibývajícími zkušenostmi podaří zveřejňovat kvalitní fotogalerie ze závodů 🙂
