27.12.2013 se několik našich oddílových kolegů (jmenovitě Čufa s nebožkou, Bad, Mikul, Jarda a Alča) zúčastnilo jedné docela netradiční akce, kterou zorganizoval jeden z neposedných kamarádů (jmenovitě Lipánek 🙂 ). Jak to celé probíhalo popsala Alča ve svém článku níže. Celá akce vypukla 16.45 srazem u Sportisima v Přerově. Na místě se sešlo několik aut (nevím přesně kolik) + dalších pár účastníků dojelo přímo na místo, odkud měl být výstup zahájen. Což byla Ostravice – nádraží. Řidič našeho vozu se rozhodl, že budeme následovat Lipánka, a ten nás jistě bez problému dovede na určené místo. Což se sice nakonec povedlo, ale průběh cesty nebyl tak hladký, jak jsme předpokládali, i přesto, že měl jet řidič naváděcího vozu podle navigace. (ale kdo ví, jak to bylo:-) ). S kratší zastávkou na nádraží ve Frýdku-Místku, kde se měla podle navigace nacházet Lysá hora, 🙂 jsme dorazili do cíle. Nebo spíše startu našeho výletu. I když jsme tedy kvůli menší zajížďce dojeli mezi posledními, bylo spoustu času, na to se pořádně připravit. V mém případě to znamenalo navléct na sebe všechny vrstvy oblečení, co jsem našla, abych náhodou při tom “nenáročném“ výstupu na kopec nezmrzla. 🙂 A samozřejmě, připravit čelovku. I když se po startu výpravy ukázalo, že je světla na cestu dostatek. Přece jen 28 lidí svítících na cestu je dost. Takže nebylo třeba pořád svítit a raději šetřit světlo nahoru, na případné focení, které se nakonec konalo i v průběhu výšlapu. Po pár stech metrech se ukázalo, že to nebyl nejlepší nápad se tak navléct (bylo nějakých ±1 °C), takže začalo pro změnu svlékání. 🙂 No prostě, celou výpravu bylo veselo. Nejednou se o to postaraly vtipné připomínky nejen vedoucího zájezdu (Lipánka) a dost komických situací v podobě pádů na náledí, kterých ve druhé části výletu (sestup dolů), bylo dostatek (já si vyzkoušela, jak provaz, tak i další gymnastické prvky celkem 3x). A samozřejmě někteří měli i to štěstí, že vyzkoušeli, jaké je to na blátě. Alespoň se při zpáteční cestě nemuseli v autě potit v kalhotách a udělat si pohodlí dole bez. 🙂 No a tak nějak to tedy probíhalo. Musím to hodnotit velmi pozitivně, jak účast (28 chodců na nultý ročník, je slušný začátek tradice), tak samozřejmě skvělou a pohodovou atmosféru, která při výšlapu panovala. Tedy, když pominu bolestivé grimasy Čufy, kterého trápil bolavý zub. Ten si výlet po sestupu dolů prodloužil do Olomouce na pohotovost, kde mu od bolesti jistě pomohli a teď se může zase ládovat cukrovím a podobnými dobrotami. Pár fotek zde FB stránka zde
