Pár postřehů z prvního a snad ne posledního běžeckého závodu Precheza Valachiarun v Přerově. Na tento závod jsem se těšil z důvodů, že to máme doma a hlavně, že jsem měl v plánu se jen proběhnout a setkat se s spoustou známých lidí. Zapro bylo v docela slušné sestavě – já, Peca, Mikul, Medek, Víťa, Hugo, Baťa, Alča, Lenka Barešová, Mirka Divišová, Kuba Navrátiil, sám nejvyšší Zdeňa s manželkou, nehrající kapitán Aldaman (který šetřil své bolavé a ještě ne stoprocentní koleno) a spousta dalších známých. Před startem jsme se domluvili, že se budem snažit držet skupiny Keňanů a v závěru, ve finiši je předběhneme. Po startu, než jsme se nadáli, tak Keňani kdesi už u Labutě a my teprve běželi ve fabrice kolem vagonu s kyselinou sýrovou a po pravé ruce s titanovou bělobou. Pěkná exkurze pro toho, kdo tam ještě nebyl.
Ještě v chemičce se to začalo pěkně dělit. Musím se hlavně zmínit o našem novém dívčím triu a segro-vražedném boji mezi Lenkou Barešovou a její ségrou Zděnkou Dohnalovou. Zděnka měla zdatného vodiče – Zdeňu D. a již od startu běžela s rozvahou a nikam se nehnala. Já, Mikul, Peca a Lenka jsme běželi tempo 4:50 min/km. Asi po 3 km nás dobíhala známá matadorka Mirka Divišová a dokonce nás předběhla a metr po metru se nám vzdalovala. Já si říkám, že nebudem divočit, že stejnak pak zpomalí a my ji docvaknem. Běh Přerovem je pěkný a po cestě vidíme spousty známých a nečekaně u Labutě na nás mává Balda s piviskem. Po proběhnutí Michalovem se vracíme kolem Bečvy zpět podél nábřeží do cíle v Precheze. Za Michalovem pomalu Lence dochází, pěkně nadává a tak tempo klesá na 5 min/km. V jednu chvíli jsem si myslel, že Lenka už i přejde do chůze, ale pak asi 500 m před cílem se stalo něco neskutečného (mám se ještě co učit) – Lenka najednou vystřelila a běžela do cíle tempem 4 min/km. Předběhla našeho Huga s Velkou prackou. U ní opravdu platí „když nemůžeš, tak ještě zrychli“. Tak tak, že jsem jí stačil. Poslední metr a je tu cíl. Já s Mikulem a Pecou jsme měli radost, že jsme nějakým způsobem pomohli naší nové kolegyni Lence zaběhnout desítku za 50:54, což je zatím její maximum. Zdenka Dohnalová proběhla v čase 57:20 po problémech s křečemi všechna čest, že nevzdala. A naši Turinu jsme nedoběhli, běžela s rozvahou, stabilní tempo a dotlačila to těsně pod 50 min. Musím se ještě zmínit o Medkovi, který běžel se svou dívčí skupinou z Fitklubu Přerov. Příště si Aldo beru tvoji skupinu na starost. Nedá mi to, ale po sobotním běžeckém závodě musím pochválit naše nové dívčí trio Lenka Barešová, Zdenka Dohnalová a nejzkušenější z nich matadorka Mirka Divišová za opravdu pěkné časy.
Co říct na závěr. Po dlouhé době jsem si závod pěkně užil a stačil vnímat okolí a při běhu jsme ještě pěkně pokecali. Pěkná akce (jen ten běh chemičkou nemůžu nějak žvejknout), solidní účast včetně dětí, na závěr chutný guláš a cena startovného 150 Kč je v normě. Tak snad přerovská chemičko za rok opět na startu. Záznam trasy zde
Výsledky zde
Fotky od polida, valamfo,
